Michael Kocáb stál v listopadu 1989 v bezprostřední blízkosti revolučního dění. I dnes ale ještě stále objevuje nové souvislosti, osobnosti a události, které převrat provázely. Jak o sobě říká: „Byl jsem skoro u všeho.“
V rozhovoru s Barborou Tachecí vzpomíná na založení Občanského fóra a svou roli v hnutí. „Nebyla to volba znamenitého člověka. Tehdy v Občanském fóru jsme si o role říkali sami. Ne podle nějakého vnitřního rozhodnutí, ale podle potřeb, které přicházely,“ komentuje host Osobnosti Plus. U příležitosti 30. výročí listopadových událostí mu vychází kniha Vabank.
Most ke KSČ
Kocáb v ní vypráví právě o tom, co se tehdy dělo, jak se to stalo a co čemu předcházelo. Společně s Michalem Horáčkem založil už v létě 1989 iniciativu Most, jejímž cílem bylo zprostředkovat dialog mezi KSČ a disentem.
„S předsedou vlády Ladislavem Adamcem jsme jednali už od 19. září. Dodnes se vlastně neví, co se dělo ony dva měsíce před listopadem, což se tam dozvíte. A například dva dny po zásahu na Národní třídě, když jsme byli u Adamce na návštěvě, nám sdělil. že s námi jedná jen proto, aby netekla krev, jinak že chtějí za každou cenu zachovat socialistický systém. Abychom se nemýlili, že s námi půjdou do nějakých změn,“ říká bývalý politik.
Pojďte na ruskou hruď
Kocáb také mluví o tom, jak velkou roli hrají ve společnosti lidé spjatí se sovětským diktátem, popřípadě jeho současným ruským režimem.
„Co přichází z Putinova Ruska, je velmi nebezpečné, situace začíná být až kritická,“ poznamenává a dává za příklad ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, kterého si, jak říká, Moskva už přivíjí na hruď.
„Bezesporu se do Putinovy náruče vrhá téměř každý měsíc Miloš Zeman. Andrej Babiš je zatím opatrný, zaplaťpánbůh. Ale může to nastat v okamžiku, kdy se přeťápnou ony, řekněme, vzdoroakce Visegrádu, kdy nám Evropská unie dá jasně najevo, že to takhle nepůjde.“
Sypeme písek do soukolí
Bývalý politik připomíná, že v rámci visegrádské čtyřky neustále sypeme písek do soukolí a upozorňuje, že se ujalo přirovnávání Bruselu k Moskvě.
„Tvrdím, že tak, jako se říkávalo, že Kartágo bylo zničeno, tak Visegrád musí být zničen. Je nejvyšší čas, aby se toto seskupení rozpadlo. Už tehdy, když ho dával Václav Havel dohromady, jsem mu to problematizoval. Měl představu, že to bude spolupráce, která bude naopak upevňovat evropskou integritu. Kdyby tušil, co se z toho stane, tak by se obrátil v hrobě,“ uzavírá Michael Kocáb.
Zdroj: plus.rozhlas.cz
