Lékařka a záchranářka Kristina Höschlová má zkušenosti z misí Lékařů bez hranic i MEDEVAC, třeba v Afghánistánu nebo Iráku. Říká, že smrt byla velmi blízko, ale nejvíc ji změnili pohled na život tamní lidé. I proto se dívá na pandemii koronaviru jinak. Trvá na tom, že je covid nafouknutý, nesouhlasí s opatřeními ani s odměnami pro zdravotníky.
Smrt a utrpení jsou součást života, říká Höschlová. My jsme je podle ní ale ze života vytěsnili, i proto na nás koronavirová krize tak dopadá. Ve své praxi prý viděla větší dopady opatření proti koronaviru než samotné nemoci. Sama přitom zdůrazňuje, že nabízí jen jeden úhel pohledu, který nikomu nenutí, a snaží se vnímat i ty ostatní. Líbilo se jí, že v českém diskurzu zaznívaly protichůdné hlasy.
Höschlová se zatím nechce nechat očkovat. Říká, že to nepotřebuje, jsou tu podle ní i jiné cesty, jak se koronaviru bránit, očkování není jediné řešení. Podobně to prý vidí až 30 procent lékařů, mezi nimi a těmi naočkovanými ale není žádný boj. V rozhovoru otevřeně popisuje svůj pohled na covid, smrt i život. Nejdůležitější podle ní je žít bez strachu.
Nesmíme se bát žít, říká Höschlová. Je to něco, co si mimo jiné odnesla z misí Lékařů bez hranic. Lidé tam žijí v daleko horších podmínkách a musí snášet daleko větší utrpení, přesto žijí naplno. S naší situací v covidu je to podle ní nesrovnatelné, my si de facto nemáme na co stěžovat.
Člověk nemá žádného predátora, tu roli hrají třeba viry, míní Höschlová. Covid se zachoval právě tak. Přišel podle ní v době, kdy imunita lidí degenerovala, ne náhodou asi po sto letech od poslední podobné události. Slabší jedinci podlehnou, silnější si imunita posílí. Je to součást lidského bytí, ale my to prý vnímáme tak dramaticky, protože jsme to nezažili.
Co přivedlo Kristinu Höschlovou na nebezpečné mise? Jak se vyrovnat s utrpením a smrtí? Proč mohly být dopady covidu horší než covid samotný? A proč zatím Höschlová očkování nechce?
