Trump vs. šéfové tajných služeb: Kdo má pravdu?

09.02.2019 | 09:26 Aby generál James Mattis vyjádřil svůj odpor vůči rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa stáhnout ze Sýrie všech 2 000 amerických vojáků a polovinu ze 14 000 vojáků v Afghánistánu, vystoupil na veřejnosti a jako ministr obrany rezignoval na svou funkci.

Ředitel Národní zpravodajské služby Dan Coats ve svém nedávném veřejném svědectví před Kongresem odporoval Trumpovi kvůli hrozbám, kterým národ čelí.

Na rozdíl od toho, čemu věří prezident, řekl Coats, je nepravděpodobné, že se Severní Korea vzdá svých nukleárních zbraní. ISIS zůstává vážnou hrozbou, dokonce i když chalífát padl. A neexistují žádné důkazy o tom, že Írán, i když je nepřátelský a agresivní, získává jaderné zbraně.

Ředitelka CIA Gina Haspelová souhlasila: Írán je v souladu s jadernou dohodou, kterou Trump rozcupoval a odstoupil od ní. Smlouva stále plní funkci, pro kterou byla navržena.

Při tomto veřejně přiznaném rozporu Trump vybuchl:

„Lidé ze zpravodajských služeb jsou zřejmě extrémně pasivní a naivní, pokud jde o nebezpečí Íránu. Mýlí se!... [Íránci] testují rakety (minulý týden), a ještě více, a už jsou těsně na hraně… Dejte si pozor na Írán.“

Trump dodal: „Možná by se měli lidé ze zpravodajských služeb vrátit do škol!“

Poté Trump nadhodil, že americké zpravodajské služby udělaly kolosální chybu, když podpořily Bushe ml. v jeho tvrzení, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení („zasmečování“), a je vážnou hrozbou pro USA.

Tento záměr, zrozen z nekompetentnosti a prolhanosti, vedl k největší strategické chybě 21. století, ne-li historie Spojených států - druhé válce v Iráku. Tato invaze, kterou zahájil George W. Bush, nás uvrhla do nekonečné války na Středním východě, a zbavila Republikánskou stranu v letech 2006 a 2008 moci.

I když není neobvyklé, že se prezident a zpravodajská komunita liší v závažnosti hrozeb, je na tom ohromující jedna věc - vedoucí představitelé zpravodajských služeb prohlásili, že se prezident zcela mýlí.

Přesto tato konfrontace není škodlivá, protože odráží realitu. V oblasti zahraniční politiky jsou USA rozděleny nejen pokud jde o prostředky, ale i cíle.

leftA tento rozpor nám připomíná slova Waltera Lippmanna, která vyřkl poté, co politické střety v USA a nepřipravenost v rámci dekády Nového údělu (tj. reformy zavedené prezidentem Rooseveltem v letech 1933 - 1937, pozn. překl.) vedly k předčasným katastrofám v Pearl Harbor, Bataanu a na Corregidoru.

„Za dobu téměř padesáti let,“ napsal tento děkan amerických novinářů, „si národ neuspořádal a obecně neakceptoval zahraniční politiku. To je nebezpečí pro republiku. Protože když je národ rozdělen… ohledně počínání si v rámci zahraničních vztahů, je nemožné shodnout se na stanovení skutečného zájmu. Je nemožné připravit se dostatečně na válku nebo úspěšně zachovávat mír.“

Zdá se, že dnes jsme přesně v takovéto situaci.

Skutečně, Trump je prezidentem kvůli katastrofám v zahraniční politice, které způsobili jeho předchůdci, opírající se o americkou zpravodajskou komunitu, a také proto, že Trump v roce 2016 zjevně četl práva národa.

Přesto mají Trump a šéfové tajných služeb společné východisko.

Coats a Haspelová mají pravdu, když tvrdí, že USA čelí tomu, že Rusko a Čína mají k sobě blíže a více spolupracují, než tomu bylo od 50. let, před kubánskou raketovou krizí, kterou Mao považoval za kapitulaci Moskvy.

A protože máme více společného s Ruskem, s jeho historickými vazbami na Západ, a Rusko se dosud zdá menší dlouhodobou hrozbou, jak můžeme oddělit Rusko od Číny? V tomto jsou Trumpovy instinkty správné a washingtonští rusofobové se mýlí.

Pokud jde o Írán, zpravodajská komunita se shoduje.

V letech 2007 a 2011 CIA prohlásila „s velkou jistotou“, že Írán nemá program jaderných zbraní. Nyní, když inspektoři OSN prozkoumali podle dohody veškerá jaderná zařízení Teheránu, CIA a ředitel Národní zpravodajské služby prohlašují stále totéž.

A co tvrzení, že Írán usiluje o hegemonii na Středním východě?

Opravdu? Jak? Copak by to připustil jaderně vyzbrojený Izrael, který 200x zaútočil proti íránským spojencům v Sýrii? Jak by se k tomu stavělo Turecko, které má druhou největší armádu v NATO, nebo Egypt, největší arabský národ, či Saúdská Arábie?

Jak by mohl šíitský Írán - kde většina obyvatel, kterou tvoří Peršané, téměř odpovídá menšinám (Arabové, Azerové, Lúrové, Kurdové) - získat převahu na Středním východě, kde většinu obyvatel tvoří sunnitští Arabové? Jakou hrozbu pro nás představuje Írán ve srovnání s tím, jakou hrozbou jsme pro Irán my?

Írán unikl z izolace ze dvou důvodů. Přišel George W. Bush a nejprve svrhl své tálibánské nepřátele na východní hranici Íránu, a poté svrhl Saddáma Husajna, nepřítele na západní hranici Íránu.

Jak tvrdí Trump, ISIS byl poražen a vyhnán ze svých dvou hlavních měst, kterými byla Rakká v Sýrii a Mosul v Iráku. Je však také pravda, že ISIS a al-Kajdá stále mají desítky tisíc džihádistů, kteří žijí mezi obyvatelstvem Středního východu.

A důležitá otázka zůstává nezodpovězena:

Je tam přítomnost amerických jednotek nezbytná - aby zabránily příchodu teroristů? Nebo tam jsou teroristé z toho důvodu, že tam jsme my?

Patrick J. Buchanan

Zdroj: informationclearinghouse.info
Preklad: zvedavec.org


Zaujímavosti