Abstrakt: Vakcíny COVID-19 založené na mRNA společností Pfizer a Moderna způsobily zranění a úmrtí v nebývalém rozsahu. Tento krátký článek z prvních principů vysvětluje, proč je třeba počítat s nežádoucími účinky nejen po první injekci takové vakcíny, ale i po každé posilovací injekci. Argumentace se neomezuje pouze na SARS-CoV-2 nebo jeho spike protein, ale platí obecně pro jakýkoli nesamostatný antigen zavedený ve formě mRNA. V souladu s tím musí být nejen zastaveno používání mRNA vakcín COVID, ale mRNA vakcíny by se již nikdy neměly používat, bez ohledu na to, o jaký infekční agens se jedná.

Úvod

Čtenáři webových stránek D4CE (Lékaři pro Covid etiku) jsou obeznámeni s příšernou bezpečnostní bilancí mRNA vakcín COVID vyráběných společnostmi Pfizer a Moderna [1]. Zarážející je, že k nežádoucím účinkům dochází nejen po první injekci, ale i po každé posilovací injekci. V tomto krátkém článku se budeme zabývat příčinou tohoto pozorování. Dalšími aspekty toxicity mRNA vakcín se D4CE zabývala již dříve [2,3].

Jak fungují mRNA vakcíny COVID

 

Vakcíny Pfizer a Moderna mRNA se skládají ze syntetické messengerové RNA (mRNA), která kóduje „spike protein“ SARS-CoV-2, který se obvykle nachází na povrchu částic koronaviru. Tato mRNA je potažena směsí syntetických lipidů – molekul podobných tukům – které ji chrání před degradací během transportu v těle a které také usnadňují její příjem do cílových buněk prostřednictvím endocytózy.

Po vstupu částice vakcíny do buňky se lipidy odloučí a mRNA se uvolní do cytosolu (vnitrobuněčné tekutiny). MRNA se poté naváže na ribozomy – malé továrny na bílkoviny v buňce – a nasměruje je k syntéze skutečných molekul spike proteinu. Většina molekul spike proteinu se pak přenese na povrch buňky.

Dříve nebo později se buňky, které exprimují tento protein, nebo zbytky takových buněk dostanou do organizačních center imunitního systému v lymfatických orgánech. Hrotový (spike) protein pak rozpoznají různé typy imunitních buněk, včetně B-lymfocytů (B-buněk), které proti němu začnou vytvářet protilátky.

Kromě toho, stejně jako u každého proteinu, který je syntetizován v buňce, projde malý počet molekul fragmentací a fragmenty budou prezentovány na povrchu buňky ve spojení se specifickými (HLA-) nosnými proteiny. Účelem tohoto mechanismu je imunitní dohled: jakmile se objeví fragmenty nějakého proteinu, který imunitní systém nerozpoznává jako „vlastní“, tj. jako patřící lidskému tělu, spustí se imunitní reakce proti všem buňkám, které jej produkují. Tato reakce vyústí v tvorbu cytotoxických T-lymfocytů (T-lymfocytů zabijáků), které napadnou a zničí buňky, jež tyto fragmenty antigenu představují.

Cytotoxická aktivita buněk T-zabijáků bude posílena několika dalšími imunitními efektorovými mechanismy, které jsou iniciovány protilátkami. Pokud dojde k tomuto kombinovanému imunitnímu útoku na buňky, které vystýlají cévy – endotelové buňky – může výsledná léze způsobit srážení krve. Je třeba počítat s mrtvicí, infarktem a trombózami a mnoho takových případů bylo skutečně hlášeno jako nežádoucí účinky po očkování mRNA vakcínami COVID-19 společností Pfizer a Moderna (a také vakcínami na bázi adenovirů vyráběnými společnostmi AstraZeneca a Johnson & Johnson).

Je třeba očekávat, že tyto imunologické mechanismy budou fungovat i u jiných virových antigenů kódovaných v mRNA. V případě vakcín COVID19 existuje druhá, jedinečná cesta, která spojuje expresi spike proteinu s poruchami cévního systému. Centrálně důležitá část proteinu spike (fragment S1) může být odštěpena a uvolněna z buňky. Fragment S1 se pak může vázat na krevní destičky (trombocyty) a na endotelové buňky na vzdálených místech a způsobit jejich aktivaci. Tato druhá cesta vyvolání poškození cév a krevních sraženin je specifická pro spike protein SARS-CoV-2.

Jak se imunitní systém vypořádává s přírodními viry (nebo živými vakcínami)

 

Reakce imunitního systému na expresi mRNA vakcíny je podobná reakci imunologicky naivního hostitele na první infekci novým virem. V této situaci nic nebrání tomu, aby virus pronikl do buňky. Po vstupu do buňky bude virový genom řídit expresi virových proteinů, které se opět objeví na povrchu buňky – některé z nich v neporušené formě a všechny jako fragmenty, jak bylo uvedeno výše. V souladu s tím cytotoxické T-buňky a efektorové mechanismy závislé na protilátkách společně napadnou infikovanou buňku a usmrtí ji. Smrt infikovaných buněk v dostatečně velkém rozsahu způsobí zánět a klinické onemocnění.

Co se nyní stane, pokud se stejným virem nakazíme znovu? V tomto případě již proti němu budeme mít protilátky, které na sebe navážou mnoho částic viru a zabrání jim proniknout do buněk našeho těla. Místo toho budou částice viru vázané na protilátky pohlceny fagocyty a zničeny [1]

V podstatě stejný druh imunitní reakce vyvolávají vakcíny proti živým virům, jako je například vakcína proti spalničkám. Rozdíl spočívá v tom, že kmen viru použitý k očkování byl „oslaben“ tak, aby ani po první infekci nezpůsobil významné onemocnění.

Jak imunitní systém reaguje na mRNA vakcíny

 

Jak bylo uvedeno výše, první injekce mRNA vakcíny spustí sled událostí ne nepodobný tomu, který vidíme u virové infekce – mRNA zahájí syntézu proteinového antigenu, který kóduje, a imunitní systém vytvoří protilátky a cytotoxické T-buňky namířené proti tomuto antigenu. Ty společně způsobí smrt buňky.

Co se stane, když podáme posilovací injekci stejné vakcíny? Protilátky proti danému antigenu budou nyní přítomny. Na rozdíl od vlastního viru však částice vakcíny obsahují pouze plán mRNA, ale žádné bílkovinné kopie antigenu. Protilátky tedy nebudou schopny vakcinační částice rozpoznat a zachytit se na nich. Nic tedy nemůže zabránit tomu, aby se mRNA dostala do tělních buněk a exprimovala antigen a aby imunitní systém tyto buňky napadl. Navíc bude imunitní systém již připraven k rychlejšímu a silnějšímu útoku.

Totéž se stane nejen po druhé injekci, ale po každé další posilovací injekci. Stejně tak jedinci, kteří již COVID-19 prodělali a získali tak přirozenou imunitu, jsou vystaveni zvýšenému riziku nežádoucích účinků i po první injekci mRNA vakcíny [4,5]. Závěry ohledně rozumnosti odsouzení lidí, v mnoha jurisdikcích dokonce i těch s doloženou přirozenou imunitou, ke zdánlivě nekonečné sérii posilovacích injekcí mRNA proti COVID-19 si budete moci udělat sami.

Proč je první injekce mRNA vakcíny škodlivější než první injekce běžné vakcíny proti živým virům?

Výše uvedený argument vysvětluje, proč jsou posilovací injekce toxičtější u mRNA vakcín, ale ne to, proč již první injekce mRNA vakcín COVID-19 způsobily mnohem větší škody než konvenční vakcíny s živými viry v minulosti. To má několik aspektů:

• volba antigenu – konkrétně spike (hrotového) proteinu, který hraje klíčovou roli v patogenezi běžného onemocnění COVID-19 [6];
• rychlý výskyt mRNA vakcíny v krevním řečišti [3], který povede k expresi spike proteinu v endoteliálních buňkách cév, zničení těchto buněk imunitním útokem a ke srážení krve;
• velké množství mRNA obsažené v každé injekci. Toto množství daleko převyšuje množství nukleových kyselin vstříknutých s oslabenými živými vakcínami nebo přijatých v případě přirozené infekce.

Podotýkáme, že pouze první uvedený důvod se týká konkrétně vakcín COVID-19. Další dva jsou vlastní technologii mRNA vakcín jako takové a je třeba je očekávat i u vakcín, které kódují virové antigeny bez vlastní toxicity. Přinejmenším poslední uvedený důvod – totiž velká podávaná dávka škodlivé nukleové kyseliny – se vztahuje i na vakcíny na bázi adenovirů vyráběné společnostmi Johnson & Johnson a AstraZeneca. U těchto dvou vakcín však lze doufat, že protilátková odpověď na adenovirové proteiny vektoru zmírní destrukci buněk způsobenou posilovacími dávkami.

Závěr

Viděli jsme, že z velmi obecných a elementárních důvodů je technologie mRNA ze své podstaty nebezpečnější než živé virové vakcíny, které jsou již samy o sobě méně bezpečné než inaktivované virové vakcíny nebo subjednotkové vakcíny (poslední dvě jmenované varianty nebyly v tomto článku zkoumány). Proto neměly být mRNA vakcíny COVID-19 vůbec zavedeny. Jejich současné používání musí být zastaveno a jakýkoli další vývoj této zásadně chybné vakcinační technologie by měl být zastaven.

Poznámky

I když před opětovnou infekcí nelze v krevním řečišti detekovat protilátky, protože první infekce proběhla před dlouhou dobou, stále budeme mít takzvané paměťové B-buňky, které mohou být v krátké době reaktivovány a vyvolat rychlou a silnou protilátkovou odpověď; podobně existují paměťové T-buňky, které mohou být rychle aktivovány. I když se tedy viru podaří infikovat malý počet buněk, bude mít mnohem méně času na šíření než poprvé – infekce bude rychle potlačena a bude třeba zabít jen zanedbatelný počet infikovaných buněk. To je důvod, proč se s dětskými nemocemi setkáváme jen jednou – imunologická paměť je připravena začít působit i po desítkách let. Některým virům se může podařit rozmnožit i po „neutralizaci“. V těchto případech protilátky onemocnění spíše zhoršují. Tomuto jevu se říká protilátkově závislé zesílení (antibody-dependent enhancement, ADE) a dochází k němu například u viru Dengue, ale také u koronavirů, včetně původce COVID-19 (SARS-CoV-2).

Reference

[1] Goss, J. and Price, M. (2022) Covid-19 Statistics 2022.

[2] Anonymous, (2021) The Dangers of Booster Shots and COVID-19 `Vaccines’: Boosting Blood Clots and Leaky Vessels.

[3] Palmer, M. and Bhakdi, S. (2021) The Pfizer mRNA vaccine: Pharmacokinetics and Toxicity.

[4] Menni, C. et al. (2021) Vaccine side-effects and SARS-CoV-2 infection after vaccination in users of the COVID Symptom Study app in the UK: a prospective observational study. Lancet Infect. Dis. 21:939-949

[5] Parés-Badell, O. et al. (2021) Local and Systemic Adverse Reactions to mRNA COVID-19 Vaccines Comparing Two Vaccine Types and Occurrence of Previous COVID-19 Infection. Vaccines 9 (preprint)

[6] Marik, P.E. et al. (2021) A scoping review of the pathophysiology of COVID-19. Int. J. Immunopathol. Pharmacol. 35:20587384211048026

Preklad: David Formánek

Zdroj: otevrisvoumysl.cz