Na začátku se Gott s moderátorkou bavili o Českém rozhlasu. Z něj se oklikou dostali na jednotlivé dekády, konkrétně na čtyřicátá léta. „To by mi ještě tak chybělo, abych zpíval ve čtyřicátejch letech, to by bylo kritiky, co všechno přežil za systémy a režimy. No tak promiňte, že jsem přežil moc, ale já jsem na to hrdej.“ Gott se vyjádřil, že pro přežití musí mít člověk pevné a silné nervy. Také řekl, že kdyby měnil styly, tak by to bylo nevěrohodné. „Kdybych zpíval třeba protestsongy,“ uvedl příklad a dodal, že byl od začátku lyrický tenor, který chtěl zpívat od srdce k srdcím a pohladit ženskou duši.
Pak přišla řeč na léta, kdy se Gott proslavil, a na jeho album Vánoce ve zlaté Praze. „Vánoce, před kterými spadla klec,“ popsal Gott rok 1969 a zabrousil do politiky: „Oni při tom obsazení Československa nám nechali rok, abysme kdo chtěl, mohl odejít. To už přece samo o sobě říká, jak to bylo všechno naplánované a domluvené, mezi velmocemi. My viníme pořád jednu velmoc, která nás obsadila. Ale pozor, byly domluvený, a to je důležitý pořád si to říkat. Oni se domluvili, ten velvyslanec té druhé velmoci v Praze s tím souhlasil, že prezident té druhé velmoci nebude v úřadě ten den, toho 21. srpna, bude na lovu, a toto je potřeba si připomínat, že to je všecko domluvené dopředu, tam se nestane nic náhodou.“ Pak ještě popsal požadavky, které zřejmě měla ona druhá velmoc: „Tak nechte ty hranice otevřené, ať to má takový lidský průběh, nechť odejde každý, který nechce být v tomhle systému té normalizace.“
„Tak někdo odešel a vrátil se s vítězným symbolem v tom devětaosmdesátém domů, byl oslavován, že byl jako venku. Tak já jsem čekal větší oslavu, že jsem tady zůstal,“ dodal ještě mistr. Moderátorka se ho pak ptala, zda pociťuje hořkost, že se oslavy nekonaly. „Tenkrát oni nenadávali na ty, kteří tady dělali ten systém, těm to neříkali, protože ti by se s nima vůbec nebavili, ti by řekli: ‚Počkejte, já tady teďka podnikám, privatizuju, tak mě nechte na pokoji‘,“ odpověděl Gott.
Někteří mu prý říkají, aby zůstal poslem dobrých zpráv, že od něj nechtějí slyšet, že věci byly jinak, než se píše například v čítankách. „Je to jen otázka chtít to vědět,“ komentoval Gott otázku moderátorky, jak si může být tak jistý ve svých prohlášeních a prognózách.
Prý ho teď zajímá finančnictví, ekonomické stránky, ze kterých se údajně odvíjí celá politika. „Je to v ekonomice,“ prohlásil zpěvák a dodal: „Je to otázka někoho, kdo není přitom vidět, ale ten to řídí. Nedělejme si iluze, že to je všechno náhoda. To řídí pořád stejní lidé, stejné vysoké finance, stejní bankéři a ti financovali ve válkách i ty znepřátelené strany.“
Pak se dostali k jeho poslednímu albu Ta pravá. Karel Gott odpovídal na dotaz, co se o něm z alba člověk dozví: „Všechny písně nejsou nějakou výzvou nebo zpovědí nebo ukázáním cesty, to je všechno takový patos. Také jsou písně, které jsou nádherné a jsou o ničem. I to dávám za příklad kritikům, kteří vyzvedávají a glorifikují nějaké Boby Dylany a takové ty písničkáře, kteří měli pocit, že jejich posláním je dávat něco lidstvu světa jako nějaký vlajkonoš filozofií. To můžu povídat, to nemusím zpívat. Podle mě by píseň neměla zatěžkávat člověka, aby hrozně hluboko se dostával do filozofie, která ho spíš unavuje, než povzbuzuje,“ zakončil svou řeč Karel Gott, oblíbený zpěvák a vítěz mnoha cen.
Celý záznam ZDE.
Zdroj: parlamentnilisty.cz
