Jak se rozbíjejí státy a kultury? Stačí dodat agresivní muslimy. Proč i bratrům z Bangladéše došla trpělivost? Role médií a neziskovek

10.09.2019 | 16:16 Lubomír Vylíčil sleduje, co se děje u chudáků utlačovaných Rohingů a na základě toho formuluje několik nesmírně důležitých poučení pro nás.

Pamatujete si ještě na Rohingy? Ano, na ty muslimské chudáky, vyštvané v srpnu 2017 vládními vojáky z Barmy do sousedního Bangladéše? Na nevinné oběti, nad kterými plakala všechna pokroková media světa, cudně zamlčujíce události, které exodus způsobily?No tak ti se zase připomněli a „proslavili“.

Ale pojďme si jejich příběh připomenout postupně, krok za krokem, od začátku.

Jak se do džungle volá...

Do převážně budhistické Barmy po dlouhá léta, postupně a nenápadně, pronikali muslimové ze sousedního Bangladéše. Tak, jako na mnohých místech světa - infiltrací. Jakmile tahle úvodní fáze džihádu, kterou to vždy začíná, splnila svůj účel, skončila. Bylo to kolem roku 2011, když počet muslimů a jejich koncentrace v pohraničních okresech Barmy, překročily kritickou mez. A tak jejich komunita přešla k fázi dva. K postupnému zabírání veřejného prostoru, agresivnímu prosazování svých hodnot a k útokům na původní, neislámské obyvatelstvo.

V Barmě to mělo podobu hromadného znásilňování osamělých žen z majority a nakonec i ukamenování ženy-budhistky jen za to, že se napila vody ze studny, patřící muslimům. Čímž pohár trpělivosti místních přetekl a začalo docházet k násilným střetům. Rohingové reagovali založením tak zvané Arakanské armády za spásu Rohingů (ARSA) a v srpnu roku 2017 přešli k pokusu o otevřené převzetí moci v pohraničních okresech státu. Dokonce i naše media zaznamenala útoky na 24 policejních stanovišť a pokus o proniknutí na jednu vojenskou základnu. Do útoků se podle odhadů barmské armády tehdy zapojilo 1000 rebelů z 50 rohingských vesnic. Při přepadení policejních stanovišť použili podomácku vyrobené výbušniny, ruční střelné zbraně a mačety.

Odveta vlády na sebe nenechala dlouho čekat. Barmu sice tou dobou vedla nositelka Nobelovy ceny míru Su-ti, ale zdravý rozum místních nebyl narušen neziskovým vymýváním mozků o humanitě a lidských právech a barmskou armádu nedržely na uzdě humanistické, globálně nadekretované „hodnoty“ ani strach politiků z ječících neziskovek a mínění „pokrokového lidstva“. Takže zasáhla tvrdě. Na 740.000 Rohingů bylo vyhnáno za hranici do sousedního Bangladéše. A armáda za nimi hranici nejen oplotila, ale pro jistotu i zaminovala…

Mírové shromáždění

Od té doby žili v táborech na Bangladéšské straně hranice. Postupně uhasínající zájem medií rozčeřily koncem letošního srpna informace o novém bezprecendentním bezpráví, které na nich spáchala, tentokrát pro změnu, Bangladéšská vláda. Odpojili jim internet! A dělají problémy s mobilním připojením… Jak uvádějí mnohá světová i naše media uprchlíci v táboře u města Cox’s Bazar blízko hranic s Barmou mohou přijít o veškerý kontakt se světem. "Mnoho uprchlíků v táborech využívá mobilní telefony," uvedl podle televizní stanice Al Jazeera mluvčí bangladéšské telekomunikační komise Zakir Hossain Khan. "Řekli jsme operátorům, aby to zastavili. Zároveň jsme je požádali, aby nás do 9. září informovali, jaká opatření přijmou ohledně zabavení SIM karet, které Rohingové používají, a co udělají pro to, aby byl jejich prodej zastaven".

Jedním z důvodů tohoto opatření je, podle policejního mluvčího Ikbala Hossaina „zajištění bezpečnosti a zastavení obchodu s drogami. Jen v tomto jednom táboře prý za poslední dva roky došlo k šesti stům trestných činů“. Ale drogy nejsou tou hlavní příčinou rázných opatření. Kolem ní se našlapuje jen velmi opatrně. Většina zdrojů uvádí, mlhavě a v náznacích něco o jakýchsi „nepokojích“, které v táborech proběhly v poslední třetině srpna.

Podle Al-Džazíry jasně stranící Rohingům jakožto muslimům, proběhlo v táboře Kutupalong u města Cox’s Bazar jen „mírové shromáždění“, kterého se zúčastnilo na 200.000 Rohingů a (zajímavé) taky úředníci OSN. Ženy v burkách, muži v tradičních dlouhých sukních a všichni volali „Bůh je velký“ a „Ať dlouho žijí Rohingové“… Pohoda.

Pokrokový Guardian v informaci o téže akci připouští i nějaké ty „nepokoje“ a žaluje na bangladéšskou policii, že zastřelila dva uprchlíky, prý při „přestřelce“. A k tomu špitne i něco o podezření že uprchlíci mohli stát za zabitím bangladéšského úředníka. Takže už ne přímo pohoda.

Nebo jinak?

Ovšem dobře obeznámené zdroje ten obraz pohody rozmetávají úplně. Situace kolem „táborů“ se podle nich vyhrotila tak, že 4. září bangladéšský Stálý parlamentní výbor pro obranu doporučil vybudovat kolem táborů pevný bezpečnostní plot. Stálý člen výboru Muhammad Faruk Khan k tomu řekl: „V zájmu zajištění bezpečnosti doporučujeme přijmout opatření, aby nikdo nemohl vyjít z táborů a nikdo nemohl vstoupit do táborů.“

Byla to reakce na masové nepokoje, které vzplanuly po vraždě třicetiletého Omara Faruka, místního, bangladéšského vůdce mládežnického křídla vládnoucí ligy Awami v Teknafu, kterého před pár dny zabili právě Rohingové. Jeho vraždou totiž pohár naštvanosti na nezvané hosty mezi místním obyvatelstvem přetekl a stovky lidí zablokovaly hlavní silnici, vedoucí do tábora, pálily pneumatiky a demolovaly obchody navštěvované uprchlíky.

Tentýž zdroj také uvádí zabití dokonce čtyř Rohingů policií při „přestřelce“. Což logicky znamená, že po sobě pálily obě strany. Jen policisté měli kvalitnější výcvik a lepší mušku…

Velké poučení

Pojďme si to shrnout. V muslimském Bangladéši zakázali z Barmy vypuzeným agresivním Rohingům, svým muslimským bratrům ve víře, opouštět tábory. Oplotili je, vypnuli jim wifiny, mobilní připojení a blokují SIM karty. A k tomu přidali ještě jedno velice zajímavé opatření: bangladéšská vláda nařídila 41 neziskovým organizacím, aby ihned opustily tábor. Jako důvod uvedla překročení pravomocí a „politické aktivity“. Současně propustila i všechny zaměstnance tábora. Za to, že vše, co zde bylo uvedeno, dovolili.

Mnohý z čtenářů by mohl mávnout rukou. K čemu je nám dobré sledovat dění na druhém konci světa? Ty jejich podivné rozmíšky a tahanice… Ale třeba právě tahle Rohingovská causa nám jako reflektor na jevišti světa nasvítila některé obecnější postupy používané na mnoha místech zeměkoule mocnými nadnárodními strukturami s OSN v čele. Například použití islámu k rozbíjení států, kultur a národních společenství. V globálním tažení za „jedním lidstvem“, bez rasy, národa, a když to dobře půjde, tak i bez rodiny a pohlaví. Stačí jen dodat dostatečně agresivní etnikum muslimského vyznání na místo a islám už si s destrukcí poradí sám. Nesmí se ovšem špatně odhadnout míra „politicko-korektní“ narušenosti napadeného státu a stupeň jeho nezávislosti na nadnárodních strukturách. V Barmě to neklaplo. Ještě relativně zdravá, tradiční, budhistická společnost zareagovala promptně a žádná nadřízená Únie nemohla její ozdravné reakci zabránit.

Dalším postřehem hodným pozornosti je nezbytná přítomnost tak zvaných neziskových organizací (nejlépe nadnárodních) všude tam, kde něco děje proti zájmům národů a jejich států. Od materiálního zabezpečení invaze, tedy „uprchlíků“, přes informační pokrytí, organizaci… až po neustávající popichování muslimů do akce. Až to budí dojem jakýchsi elitních „proxy“ bojovníků onoho globálního centra. Jejich outsourcované organizace nebo chcete-li, pronajaté struktury k provádění podvratných akcí, se kterými by, z bezpečnostních důvodů, nechtěli být jejich skuteční autoři spojováni.

Ovšem tím nejdůležitějším poznatkem je, že to jde. Že se státy, s dostatečně sebevědomou reprezentací a kulturně jednotným obyvatelstvem, mohou nejen bránit, ale i ubránit skrytým a zákeřným útokům plánovačů „jednoho, globálního lidstva“.

Že tuhle bitvu lze vyhrát.

A že se zdánlivě neporazitelný, všemocný, světovládný protivník nakonec zmůže jen na pohoršené kvílení a plačtivé moralizování v médiích…

Tohle poučení bychom si v naší těžce zkoušené Evropě měli vzít obzvláště k srdci.

Zdroj: protiproud.cz


Program rádia

  • Bez programu

Zaujímavosti