Ukrajině se znovu podařilo se dostat na první stránky světových médii. Údajně zavražděný novinář Arkadij Babčenko překvapivě „vstal z mrtvých“. Ukázalo se, že jeho smrt byla zinscenovaným mediálním divadlem ukrajinské tajné služby v rámci její operace.
Podle jejího tvrzení se podařilo tímto způsobem zhatit plány na zabití novináře, který je považován za kritika současné ruské vlády a který z Ruska před časem odešel, protože zde čelil výhružkám.
Operace vraždě zabránila, ale ukrajinská strana se neobešla bez toho, aby z případu udělala mediální divadlo, které zapadá do kontextu současných vyhrocených vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem.
Ukrajinská Služba bezpečnosti (SBU) přišla s konkrétním výkladem toho, co se stalo – vraždu Arkadije Babčenka objednali přes ukrajinského prostředníka agenti (nespecifikované) ruské tajné služby. Implicitně se předpokládá, že důvodem je to, že je „kritik Kremlu“ a ty v Rusku zabíjejí.
SBU se podařilo (jak?) přesvědčit ke spolupráci nájemného vraha – příznačně veterána Protiteroristické operace na východní Ukrajině. Ten potom ukázal na objednavatele, kterým měl být další ukrajinský občan. A od něj potom měly vést nitky k hlavnímu viníkovi – ruským tajným službám (v lidovém pojetí k Vladimiru Putinovi osobně), což je zatím (uvidíme dále) ne příliš podložené tvrzení. SBU zatkla jednoho dalšího člověka (ukrajinského občana-sprostředkovatele).
Nevíme tak nic bližšího o tom, jaký byl hlavní motiv plánované vraždy. Definice „kritik Kremlu“ se zdá dost vágní pro natolik rizikovou operaci, navíc provedenou přes prostředníky. Logickým předpokladem je, že Babčenko pracoval na něčem opravdu velkém, klíčovém…Na čem tedy? Co tak velkého věděl?
Doufejme, že nám to on sám v nejbližší době odhalí či alespoň přiblíží.
Další možností je, že tajné služby v Rusku (samozřejmě pod přímou kontrolou Putina) fungují na principu „krevní msty“, a tedy zcela iracionálně a podle nálady, ledabyle. Prostě mají seznam všech „kritiků“ a občas si náhodně vyberou, koho zrovna preventivně zabít. Nedávno padl los na bývalého agenta Skripala (pomsta za zradu), nyní zase na novináře Babčenka (pomsta za kritiku). Důkazy pro takový výklad nejsou, takže zde znovu jsme ve sféře víry a přesvědčení. Dodejme, že takové pojetí pak už nevyžaduje moc otázek a ptaní se.
Pak tu jsou ještě další otazníky a otázky.
Opravdu bylo zinscenování smrti ruského novináře na celkem 24 hodin z ukrajinské strany naprostou nutností pro úspěšnost operace? Nezavání ukrajinský postup manipulací veřejného mínění a novinářů? A pokud ano, potom, jak na to profesionální novináři zareagují? Mimochodem, na adresu SBU nezní příliš velká chvála dokonce od přátel z USA…
Tady jsme u jádra pudla. Zatímco v mainstreamu panuje naprostá jistota, že všechno, co tvrdí ruská strana je stoprocentní lež, fake či polopravda („alternativa“ zase vidí ruská slova jako 100 % pravdu), tak se nějak čím dál tím méně kriticky pochybuje o tom, co tvrdí „naši“? Nějak moc často se dnes dává nekritický prostor tvrzením (jakýchkoliv!) tajných služeb, které opravdu nepracují podle pravidel novinářské etiky a objektivity. Jejich prací přece není informovat veřejnost, ale zajišťovat bezpečnost všemi pro ně dostupnými prostředky (a ví Bůh, jak moc se přitom pohybují v šedé zóně) a vedle toho si zajišťovat institucionální přežití, rozpočtovou relevanci atp. Nějak moc často se pochybování a kritické myšlení rovná „službě nepříteli“ a lidé, kteří odmítají pracovat s kategoriemi „my“ a „oni“ jsou za to trestáni vyloučením na okraj.
Pokud tedy nezazní v našich médiích aspoň tyto (a další) otázky a otazníky kolem této kauzy, tak vězme, že tu bohužel nejde o nic jiného než o to, že případ Babčenko (i kdyby byl v jádru pravdou) se stal další kapitolou v informační válce. A v té o informace a informování veřejnosti či pravdu a spravedlnost rozhodně nejde. Jde především o to přiživovat jednobarevné obrazy nepřítele, utvrzovat svoje vlastní stereotypy a zavedená, zjednodušená vyprávění, ustanovovat „naší pravdu“. Nejde tu pak už o svobodu, ale o kontrolu. Jen jestli na dnešním Rusku, kde nezávislá média nemají na růžích ustláno a kde je obraz nepřítele (dost tradičně) součástí politiky, nekritizujeme to, co už máme doma…? Vede tuto únavnou a stále primitivnější informační válku opravdu jenom Rusko? Jistěže ne.
Zdroj: casopisargument.cz
