To, co jsme ve Francii nějakou dobu pozorovali, je revoluce ve své čisté podobě. Média vytvořila vyprávění, kterým zploštila politické a sociální rozměry těchto procesů. Elita se bojí, že oheň revoluce nezmizí, bude explodovat s ještě větší silou.
Povaha těchto hnutí ještě není plně prozkoumána, ale mnozí naznačují, že jsou to spontánní a zdola nahoru společenská hnutí, která jsou iniciována díky zprávám předávaným na sociálních sítích. Vzhledem k rychlosti a rozšíření protestů jde o zahájení revoluce v prerevoluční fázi.
Obecně je hnutí opozice důsledkem zklamání z politiky prezidenta Emmanuela Macrona a elit, které zastupuje. Zvláště důležitá je společensko-rasová a třídní povaha této vzpoury. Většinou se protestů účastní lidé z nižších společenských tříd, s nízkými příjmy, většinou jsou to lidé bílí, původem Francouzi. Ve Francii neexistoval žádný podobný protest od roku 1968. Zatímco požáry aut na předměstích nejsou v této zemi ničím výjimečným, vzpoura hlavní části dělnické třídy a placení daní je důležitou novinkou ve francouzském politickém životě. Lidé si pamatují, jak kdysi žili, a vidí, že ani přes sliby politiků to nebude příští rok lepší. Tam, kde končí naděje, začíná povstání.
Zatím ani prezident republiky, ani největší politické strany nemají nějakou představu, jak tuto krizi řešit. Pouhé oznámení o zvýšení spotřební daně u pohonných hmot bylo poslední kapkou.
Bílá, autochtonní, tvrdě pracující většina, která nese hlavní břemeno zdanění země na svých ramenou, řekla dost. Takové opozice se musí každý politik bát, protože politickým marketingem tomu nelze čelit. Situace vyžaduje především poukázání na špatný stav věcí, za druhé, přesvědčení lidí, že to, o co žádají, bude slyšet a bude uskutečněno. Za třetí, a to je nejdůležitější, to jsou peníze. První postulát znamená předčasné volby, druhý postulát je radikální změna v hospodářské politice víceméně v té, kterou prezident Donald Trump vede. Třetí postulát je nemožný za podmínek jednotné měny v eurech. Ve výše uvedeném kontextu budou tyto události ve Francii ovlivňovat situaci v Evropské unii.
Důležitým aspektem této problematiky jsou kulturní a rasová témata. Jsou skrývána zvláště tradičními médii, ale velmi důležitým požadavkem demonstrantů je konec financování emigrantů. Protože lidé dokonale rozumí vztahu mezi daněmi, placenými za práci, kterou často nemají, a pohodlným životem často agresivních a náročných zástupců mnoha menšin ve Francii. Nezáleží na tom, že mnoho lidí to zobecňuje a přenáší jejich chování na celou populaci. Například mezi Francouzi se se říká, že "dvě generace s výhodami už stačí". V tomto ohledu je důležité, co říká Národní fronta. Nabízí skutečnou změnu, jedná se o změnu postoje Francie vůči Evropské unii. Co to může znamenat? Frexit?
Je velmi zajímavé, jak jsou tyto protesty komentovány. Ve Francii zní hlas policejních odborových svazů vyjadřující nutnost přivést armádu do ulic, aby ovládla demonstrace.
Pohyb společnosti, lidí, kteří odmítají lžipodniky a nechtějí se podílet na vykořisťovatelském systému, bude více. Belgie začala, v Německu je protestní hnutí velmi silné, ve Velké Británii se také vyskytuje bouřlivá nálada. Co však může systém vykolejit, bude protest Italů, kteří již mají "suverénní" a v zásadě populistickou vládu.
Zdroj: obserwatorpolityczny.pl
Preklad: prvnizpravy.cz
