Polsko je ve varu a soudružka komisařka Jourová (ANO) ho nejspíš pošle na hanbu. Trump je ruský agent a brzy už ho odvolají, přestože McCain má nádor na mozku. Lidovci nejsou hadi a zrádci, naopak se zachovali racionálně a státotvorně, když jidášsky rozbili dvouměsíční slavné „registrované partnerství“ Bělobrádka s Gazdíkem (tzv. koalice Lidovci ve Stanu).
A léto je horké i studené, vyschneme a současně se utopíme v bouřkách. Prostě vzhledem ke „klimatické změně“ je i normální krásné léto katastrofální, protože to tak řekli v televizi (ČT a Nova). Právě proto je báječné čekat osm hodin na dálnici, za těžké (často vypůjčené) peníze se vystavovat zemětřesení – hlavně vypadnout za hranice (které už hranicemi nejsou)! Vždyť třeba je to naposled.
Nepohlavní registrované partnerství
Tak lze shrnout hlavní události uplynulého týdne. Alespoň pro diváky České televize a novin – zvláště těch seriózních a objektivních – tedy Bakalových (Hospodářské noviny, Respekt atd.), což je vlastně totéž, protože jde o neregistrované partnerství (nepo)hlavních tvůrců veřejného mínění. Oněch stále bezradnějších manipulátorů stále menší části veřejnosti (alespoň podle klesajících volebních preferencí hlavních „koňů“ Kavčích hor), která se z různých deviantních důvodů nadále identifikuje s Kavárnou.
Nemají to ovšem už tak snadné, protože sledovanost zpravodajství a publicistiky ČT soustavně klesá – stejně jako náklady Bakalových tiskovin. Ty bývalé Babišovy, nyní ve svěřeneckém fondu – na rozdíl od Velkého Andreje – na tom nejsou o mnoho lépe. A tak „fake“ (faleš) stíhá „fake“.
Česká televize statečně lže, jako když Bakala tiskne – ač všichni dohromady nevědí, kudy kam. Tak to perou do éteru hlava nehlava. Když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou, jak psával své Kačence Biomase solární baron Bursík, kterého medvědář Kalousek (coby LES, v němž nelétají už ani třísky) právě reinkarnoval. Zombie zombii oči nevyškrábe. Zemský ráj to na pohled. Ne všude je však tolik radosti.
Polská spravedlnost – a právo
V Polsku vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) třeba dostala ohavný nápad, že splní svůj volební program. Lze jej shrnout tak, že není možné, aby zvolené politiky nahrazovali nevolení soudci tamní Kavárny. Nad jmenováním soudců mají mít proto mít alespoň základní kontrolu ti, kteří jsou ve svých funkcích z vůle voličů. Především jde o soudy, které si usurpují po litickou moc a blokují politiku, pro kterou se rozhodla většina. Demokracie se prý musí vrátit do svých původních kolejí – a stát se opět lidovládou. Fuj, něco tak neněmeckého!
Opravdu brutální požadavek, který Polsko vyřazuje ze spolku civilizovaných evropských států- a je třeba ho trestat do té doby, než opět najde cestu zpět do bruselské totality. Tak alespoň výchovně hrozí soudružka komisařka Jourová, kterou (pochopitelně) do její funkce nikdo nezvolil. A to se najdou i tací, kteří tvrdí, že její tvrzení, že Polsko ztratí v EU svá „hlasovací práva“, je směšné od počátku. Jednak v diktatuře „sdílené suverenity“ (s Německem) žádné hlasování neprobíhá. Jednak by s „odejmutím hlasovacích práv“ musely souhlasit všechny členské země – a Viktor Orbán dal už jasně najevo, že Maďarsko by takový „návrh“ vetovalo. Fuj, něco tak nebruselského!
Pomoc z Prahy
Tím hůř, že pokus o vyvolání „Majdanu“ ve Varšavě je stejně utopické přání otcem myšlenky, jako „fake“ televizní obrázky údajných „masových protestů“ polské veřejnosti. Je to pořád totéž: Jde o placené či dobrovolné aktivisty Sorosovy a dalších neziskovek žijící z bruselských peněz.
Teď se mezi nimi objevila dokonce jedna kazašská. Říká si Nadace Otevřený dialog a platí ji oligarcha Mukhtar Ablyazov, který ve své vlasti ukradl šest miliard dolarů, s nimiž pokrokově uprchl na Západ, a nyní se hlásí ke kazašské opozici. Teď jeho nadace vydala výzvu Ať padne vláda!, přičemž jediným limitem je prý agrese, násilí a krev. Netvrdili totéž náckové v Kyjevě před tím, než „někdo“ (dosud „se neví kdo“) zahájil palbu do demonstrantů, kterou oni „opětovali“? Neměl by už být ve Varšavě Štětina a spol.?
Jenže Polsko přece jen není Ukrajina. Už proto, že „konzervativní“ vláda – po letech vládnutí neuvěřitelně – má stále důvěru jasné většiny národa. To pouze český ministr spravedlnosti Pelikán (bude kandidovat za ANO v Praze) se připojil k „protestům“ českých soudců (oněch nevolených politiků jako je Rychetský a spol.). Vměšování do politiky – dokonce jiného státu – to prý není, vysvětlil naštěstí v ČT jeden z nich. Že nekandiduje za Kalouska? Byl by blázen. Nejsme v Polsku. Tady má svůj skvěle placený politický džob jistý i bez voleb. Tak jako Jourová a další morální obři EU.
Stejně je to záhada: Když ve čtyřicetimiliónovém Polsku protestuje proti vládě pár (kdyby i desítek) tisíc aktivistů, Česká televize málem zahájí nepřetržité vysílání „speciálů“. Když šlo ulicemi Paříže milión protestujících proti „manželství“ homosexuálů a demonstrujících za normální rodinu – v jediném objektivním zpravodajství se to vůbec neobjevilo. Až dodatečně malou zmínkou. Jestli to není tím, že nepohlavní „registrované partnerství“ je momentálně politický hit.
Devianti na rozchodu
O lidoveckém kabaretním dvojčísle se „Starosty a nezávislými“ (STAN) by nemělo smysl se ani zmiňovat. Jenže v okurkové sezóně mu propadli dokonce i někteří mainstreamoví političtí komentátoři, jejichž rozum ještě nevzal úplně zasvé. Líčili to parádní jidášské číslo jako tragikomické, přičemž ono bylo prostě jen ubohé. Šéf lidovců Bělobrádek a šéf „stanařů“ Gazdík dokonce těsně před tím spolu přespali v Karlových varech pod stanem, ujišťujíce, že k mezi nimi k ničemu důvěrnému nedošlo. Jenže došlo. Kopnutí do zadku registrovaného partnera za jistou důvěrnost mezi devianty pokládat lze.
Je sprostá lež, že když totiž podle interních („necinknutých“) průzkumů lidovci zjistili, že se s Gazdíkem a spol. do sněmovny v žádném případě nedostanou, slavnou „koalici“ odpískali. Vůbec tudíž nejde o klasickou lidoveckou zradu (vzpomeňme na takzvanou Čtyřkoalici, kterou rozbili v podstatě stejně), ale racionální zvážení. Jde prý hlavně o to, aby se tu po volbách neutvořila „vláda jedné strany“. Čímž je myšleno ANO, s nímž ovšem (stejně jako dosud), bude-li možnost, po volbách lidovci ochotně koalici utvoří. Ač nyní prohlašuje jejich vedení opak. Jsou přece stranou letitých a ověřených tradic.
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jde jen o to, jestli se po tomto dalším z (nekonečné řady) zrádně komických veletočů a kotrmelců do sněmovny vůbec dostanou. Jistě, budou je volit jejich členové a jejich rodiny – jenže pokud bude účast dostatečně vysoká, ani to nemusí stačit. Pohádka o tom, jak dědeček měnil, až vyměnil, je jim zjevně už neznámá. Povídají si (ve stanech) zřejmě jiné, modernější, bruselské, jimž jsou oddáni. Nebo možná i ty strašidelné – germánské. A to už se týká i nás ostatních.
Lidovci totiž dávají poctivě a dlouhodobě najevo, že bez bývalých Sudeťáků (dnešních Bavoráků) to u nás nepůjde. Kněz-vyklouz Herman (ministr kultury) jezdí usilovně na sjezdy sudetoněmeckého landsmanšaftu a přísahá tam věrnost Říši. Letos ho doprovodil i předseda Bělobrádek
.Sudeťácký šéf Bernt Posselt to ocenil jako mimořádnou oddanost. Prý by se ani nedivil, kdyby ve volebním roce klanění vynechali. A teď jim na oplátku dopřál svou návštěvu ve své (a jejich) pražské kanceláři. Byl to dobrý test. Došli k závěru, že náš volič se už se svou budoucností v rámci Velkoněmecka jako osmnáctá „spolková země“ smířil. A už se to projevilo i v praxi.
Na česko-německých hranicích jsou vyměněny hraniční cedule. Z české strany sice ještě stále visí označení Česká republika a státní hranice, z bavorské však už ne. Označení Staatsgrenze (státní hranice) se změnilo na Landesgrenze (zemská hranice). Je to něco podobného, jako když v Německu přejíždíte z jedné spolkové země do druhé, nebo u nás z kraje do kraje. „Podle ovoce poznáte je“ pro mnohé stále platí – i když tomu křesťanská strana asi už nevěří.
Babiš jako čisté řešení?
Dlouho jsme si to na těchto stránkách nemysleli, ale možná je na čase vzít rozum do hrsti. Není vlastně totální vítězství Andreje Babiše jediným „čistým“ řešením naší zoufalé politické scény? Ostatně interní (necinknuté) průzkumy takové vítězství naznačují – ať si to kdo přeje, či naopak. Jistě, někdo namítne, že by mohlo jít také o „konečné“ řešení. Ale to se mýlí. Nic netrvá věčně – kromě Věčnosti. A „test Babišem“ se stále více ukazuje jako nezbytný. Hlas lidu (vox populi) je uprostřed bažin obvykle dobrým kompasem.
Máme si tím patrně projít. Horší než se Sobotkou a Zaorálkem, Kalouskem a Schwarzenbergem, Bělobrádkem a Gazdíkem či Fialou a Černochem to být nemůže. Samozřejmě – nejde o Babiše. Ten si bude hlídat své byznysové zájmy a na černou práci bude mít tak jako dosud své lidi. Podvodníka plukovníka Šlachtu udělá nejspíš policejním prezidentem. Unii se budou v Bruselu dál klanět Telička a všichni ostatní „anoisté“, kteří hlasovali pro potrestání ČR za odmítání migrantů a soudružka učitelka Jourová bude trestat Poláky a Maďary. Má přece v Bruselu na starosti „tu spravedlnost“.
Metoda pokus – omyl?
Sám Babiš nakonec samozřejmě couvne a brány naší (nikoli jeho) rodné země migrantům po volbách bezpochyby otevře. To ale udělá každý z jeho konkurentů, kteří se dnes zapřísahají o opaku – snad kromě Okamury, možná i právě proto, že na to nebude mít reálný vliv i pokud se do sněmovny dostane (kéž!). Lidovci (KDU-ČSL a) s Kalouskem (KDU-ČSL b) na místě prvním.
Stěžovat si nebude kde. Pokud by to i nějakým zázrakem nakonec dostal na stůl soud (včetně toho nejvyššího či ústavního), rád potvrdí, že se tak děje podle práva. Na spravedlnost se ptát nebude. Polský příklad je (pro ně) dostatečně odstrašující. Ale spíš dojde k tomu, že Babiš veřejnosti i ty migranty nakonec „prodá“ jako své vítězství. Je to schopný a dostatečně cynický obchodník. A má skvělé marketingové oddělení.
Co třeba tohle: Chcete pár tisíc migrantů a platy jako v Německu (tedy třikrát vyšší)? Chci vidět, jak většina řekne NE. On je přece za všech okolností ANO.
Ruská ruleta
Stojí to za úvahu. Jistě, je to jen volba mezi revolverem a oprátkou. Ale žádná jiná reálná volba se už nenabízí. Zatím nevyzkoušení jsou jen komunisté a Babiš. Trump se tu neobjevil. Ale i on nakonec možná bude donucen vpochodovat (s Poláky a ministrem války Stropnickým) do Ruska.
Jenže – koho by to dnes zajímalo, když je tak pěkné léto a osmihodinové fronty na dálnicích do Jugoslávie (která už není) lákají k adrenalinovým infarktovým zážitkům! A až se vrátíme přes „Landesgrenze“ domů, už to nebude dlouho trvat. Akorát, že to tentokrát nebudou volby, ale ruská ruleta. Dekadentní „vzrůšo“, v němž jde o život.
Kdo nepřežije? Hádejte. Můžete třikrát.
