V naší zemi se stalo něco neobyčejného. Čtyři večery po sobě měli diváci televize PRIMA (ZOOM) možnost sledovat film amerického oscarového režiséra. Oficiální místa pražské kavárny a politiky – tedy i Česká televize, která je jejich hlásnou troubou – to odsoudila. Vždyť šlo o rozhovor s ruským prezidentem! Pouze podle toho víme, že jsme v roce 2017, nikoli 1977 (kdy vznikla Havlova Charta). Tehdy by se stejná reakce týkala rozhovoru s prezidentem americkým. Kouzelné je, že dnes už by bez skandálu neprošel dokonce ani ten.
Jinak normál: Diskuse občanů k tomuto filmu byla cenzurována, respektive znemožněna (náhrada někdejších rušiček). Soudružka Petra Procházková provedla zdrcující kritiku díla v dnešním Rudém Právu (Lidové noviny) hned po první čtvrtině filmu. The Putin Interview (přejmenované pro českého diváka na „Svět podle Putina“) režiséra Olivera Stonea díky Primě nicméně v našem mediálním prostoru odeznělo. Kdo chtěl, mohl vidět. A udělat si názor. Jak se ukázalo, nejen na ruského prezidenta
S úsměvem idiota
Například zmíněná „expertka na Putinovo Rusko“ Petra Procházková měla jasno hned. Píše, že už po úvodních titulcích by bylo možné nudou usnout. Asi jen zpravodajská povinnost ji udržela při vědomí – a dobře udělala. Bylo jí to hned jasné: „Banality, nepravdy, fráze, nuda,“ vysvětlila čtenářům, potenciálním divákům, hned po úvodním dílu, aniž se pochopitelně namáhala svá tvrzení jakkoli doložit.
O to ale vůbec nejde. Smysl její „recenze“ je pouze v jediném: Supluje tak to, co podle jejích kolegů z Kavčích hor (v pořadu Newsroom) měla dramaturgie Primy, „když už to koupila“, udělat jako první: Před či po každém ze čtyř dílů zařadit „diskusi odborníků“ (Procházková, Štětina, Dobrovský apod. ožívají na Kavčích horách okamžitě po vyslovení jména Putin), kteří by tupým divákům vysvětlili, co si o satanovi Putinovi mají (a smějí) myslet, nechtějí-li se dostat do potíží.
Bylo by zajímavé vědět, kolik pamětníků Husákova reálného socialismu si v tu chvíli vzpomnělo na nesčetné obdobné scénky. A na ty, kdo si z nich – dokonce i tehdy – dělali psinu. Třeba na Vodňanského „zdrcující (cenzorský) rozbor“ filmu o Sněhurce a sedmi trpaslících (ze hry S úsměvem idiota):
Recenzent tam protestuje například proti tomu že „autoři, když už chtěli něco divákům zhnusit na celý život“, si jako symbol zla vybrali otrávené jablko. „Nemohli snad sáhnout po otrávené droze, otrávené cigaretě, nebo něčem podobném? (...) Navzdory uvedeným nedostatkům doporučuji, aby se film promítal – když už se koupil – ovšem s mým vysvětlujícím komentářem!“
Právě tak, nenapravitelně s úsměvem idiota, postupuje normalizační soudružka Procházková: „Ve filmu jsou i rádoby humorné momenty, často s machistickým zabarvením. Jako třeba tento. „Míváte špatné dny?“ ptá se Stone. „Nejsem žena, já špatné dny nemívám,“ lechtivě odvětí Putin. Aby nepůsobil jako hrubián, Stone prokládá rozhovor Putinem krmícím koně či se procházejícím v sadu za zvuků hudby „Uvěřil jsem mu,“ konstatuje režisér s pověstí politického provokatéra.“
Ne, říká Putin
Jak se pozná, že je Stone „politický provokatér“, se od ní také vzápětí dozvíme z malé kurzívy: „Je držitelem Oscarů za scénář k filmu Půlnoční expres (1978) a za režii snímků Četa (1986) a Narozen 4. července (1989). Pro jeho tvorbu je příznačný odpor vůči americkému establishmentu, levicové smýšlení a také zájem o osobnosti určující chod dějin. Natočil konspirační příběh o atentátu na prezidenta Kennedyho JFK (1991) i kritické portréty prezidentů Richarda Nixona (1995) a George W. Bushe (2008). Naopak značně nekritický obdiv vyjádřil ve svém zatím posledním hraném snímku Snowden (2016) proslulému whistleblowerovi, který zveřejnil tajná americká data a našel azyl v Putinově Rusku.“
No prostě hnus. Kupodivu se však nedozvíme, že třeba právě o Snowdenovi se ve filmu docela dlouho mluví. Stone se ptá ruského prezidenta na celou tu anabázi, která dál silně zdramatizovala vztahy s Obamovými USA. Vladimír Putin poměrně překvapivě připouští, že původně s azylem pro Snowdena nepočítali. Dokonce mu jej rozmlouvali už v Číně. Nakonec se šéf státu dozvěděl, že Snowden už sedí v letadle, které přistane v Moskvě. Nechali ho pak několik dní trčet v letištním tranzitu, než „bez radosti“ s azylem souhlasili. Proč?
Prezident vysvětluje, že pochopili, že by Snowden do Jižní Ameriky (kam měl původně namířeno) nedoletěl. Mezi řádky to lze číst tak, že by Američané „jeho“ letadlo sestřelili. Šílená věc. Nuda – pro Petru P. To hlavní překvapení však teprve následuje. Oliver Stone (nezakrytý obdivovatel Snowdena) se ptá, jestli Putin s tím, co „whistleblower“ udělal, souhlasí. „Ne,“ zní odpověď bývalého rozvědčíka KGB. „Pokud se nemohl smířit s tím, co dělal (odposlechy Američanů cizích státníků včetně spojenců a půlky světa CIA a dalšími tajnými službami USA) měl odejít. Vím, že se vám taková odpověď nebude líbit.“
Jsme tam, odkud jsme vyšli
„Televize Prima byla nejdříve v reportáži pořadu Newsroom ČT24, odvysílané v neděli 18. června, napadena respondenty za to, že k dokumentu Svět podle Putina vysílaném na stanici Prima ZOOM nepřipojila následně kritickou debatu,“ sdělila mluvčí Primy Jana Mrákotová. A dodala, že s tím, že v úterý 20. června byla v rámci pořadu Názory bez cenzury ve 21 hodin odvysílána na Facebooku Zpravodajství FTV Prima online diskuse, jež však byla po necelých šesti hodinách zablokována.
„Televize Prima se již obrátila na administrátory Facebooku se žádostí o vysvětlení, proč a případně na čí popud byla diskuse zablokována.“ Mluvčí televize se za to divákům omluvila. Jasně však řekla, že televize zablokování diskuse považuje za atak na nezávislou diskusi, po které přitom kritici uvedení filmu tolik volali. „Budeme požadovat vysvětlení, kdo a proč diskusi blokuje.“
Prima samozřejmě ví, že se pravdu nedozví. Rušičky již nejsou jenom proto, že technologie cenzury má mnohem vyšší úroveň. Přesto však vznikají Chovancova (ministerstvo vnitra) „Centra proti dezinformacím“ – stejně směšná, jako ta předchozí. A – jako tehdy – pro vládnoucí moc s úplně opačným výsledkem: Zakazovaného chleba největší krajíc.
Skutečná pravda totiž spočívá už v tom aktu samotném: Jsme tam, odkud jsme (domněle) státním převratem 1989 vyšli. V kruhu se vracíme do totality – jenže mnohem horší, než byla ve svém závěru ta předchozí, unavená, samotnými aktéry krásou nechtěného popsaná jako „reálný socialismus“.
Reálný socialismus třetího druhu
To, co dnes máme, je reálný socialismus „třetího druhu“: Stejně jako za Brežněva nemáme státní suverenitu. Jak správně připomněl na právě skončeném Žofínském fóru prezident Zeman – tehdy jsme měli „omezenou“ suverenitu, dnes se jmenuje „sdílená“. Znamená totéž: O svých věcech si doma nerozhodujeme. Jen se současná Moskva jmenuje Brusel.
A reálný socialismus se změnil na „ireálný“ s falešnou značkou „lidské tváře“, po níž tak toužili „reformní bolševici“ – aktéři Pražského jara, kteří nám už čtvrt století kážou morálku: Desetitisíci nařízeními z Bruselu je už také jako řemen, pouze běžní lidé nemají (kdysi vysmívané) sociální jistoty, které jim Husákova „společenská smlouva“ po roce 1968 nabídla a víceméně zajistila.
A protože až dramata kolem islámské invaze do Evropy a totální arogance vládnoucího establishmentu významnou část veřejnosti na chvíli probudila (důsledky brexit a Trump), „bažiny“ se zachvěly. A protože lidé si v náhlém prozření současně povšimli, že opět stojíme na prahu útoku Západu na Rusko, a tedy jaderné zničující války – byla naplno spuštěna cenzura.
Jsou skandalizovány, tajnými službami sledovány (a odstřihnuty od příjmů z inzerce) weby, které přinášejí otevřené informace a názory. České tajné služby nyní dokonce otevřeně připustily, že „monitorují“ na stovku významných veřejných osobností a více než čtyřicítku webů, které jsou prý pro socialistický stát „nepřátelské“. A právě v této situaci koupí a pustí PRIMA otevřený necenzurovaný rozhovor se zosobněním všeho zla, prezidentem Putinem. Hrůza!
Už zase nastavují zrcadlo
Film Olivera Stonea se u nás promítal právě ve chvíli, kdy vojska NATO nacvičovala „blokádu“ ruského Kaliningradu (1. – 18. června) a jedno z letadel se přiblížilo k ruským hranicím natolik, že proti němu vystartovala stíhačka Su-27 vyzbrojená raketami a zahnala ho. Televizní stanice FOX News uvedla, že došlo ke kritickému přiblížení s americkým letadlem RC-135, přičemž „není známo, jak blízko se tento americký stroj nacházel u Kaliningradu.“ Chování ruského letadla nicméně velitelé NATO označili za „provokativní“. Přesně o těchto situacích Putin se Stonem ve filmu hovoří.
Během cvičení ostatně došlo k podobným provokacím asi pětatřicetkrát! Těžko vymyslet lepší komentář k The Putin Interview. Jen měl být jiný. Takový, jako denně slyšíme z České televize a rozhlasu od někdejších bolševiků Dvořáků a Votápků a Bobrovských. Takový, z něhož si v dobách reálného socialismu utahoval ve filmu Vesničko má středisková (pěkně „komunálně“, to bylo stejně jako dnes trpěno) Svěrák.
To je ta scéna, kdy v televizi má běžet film západní produkce a hlasatel (tehdy se jim neříkalo vznešeně moderátor) jako vždy vysvětluje, jak jej má divák chápat: Film nastavuje zrcadlo západní společnosti... atd. atd. říká. „Zavolejte mě, až nastaví zrcadlo,“ volá hrdina, protože na prefabrikované „expertní výklady“ není zvědav.
Prostě jedeme v tom znovu. Jen s tím rozdílem, jak praví klasik, že dějiny se opakují jako fraška. Bez ohledu na to, že v nich jde o krk. Právě o tom – a o tom, jak se vyhnout blížící se válce – byl mimo jiné Stoneův mimořádný a pozoruhodný film-rozhovor. Po jeho odvysílání v Americe (na kanálu Showtime) jsme díky odvaze dramaturgie PRIMA ZOOM dostali příležitost jej vidět také my.
To, co se kolem uvedení filmu dělo v USA i u nás, opravdu – jako vždy v totalitách krásou nechtěného – nastavilo zrcadlo naší nemocné realitě. Především kvůli ní natáčel Olivier Stone dva roky toto „interview“. Kvůli jejím nebezpečným důsledkům riskoval to, co mu v samotném závěru říká prezident Putin: Za tohle vás tedy nepochválí. A Stone to ví.
Také PRIMA věděla, že ji za uvedení filmu – bez „výkladového komentáře“ – vládnoucí kavárna a nepochybně i tajné služby „nepochválí“. Nikoho, komu na odvrácení fatální jaderné války s Ruskem záleží.
Byly to neobyčejné čtyři večery. A „obyčejná“ předpokládatelná reakce Kavárny a jejích hlásných trub. Také nic nového. Prostě (když už jsme u těch vzpomínek na „staré dobré filmy) „Obyčejný fašismus“.
Vidíme v tom naši realitu jako ve vyleštěném zrcadle.
