Válka Západu s Ruskem právě dostala oficiální rámec. Byla vyhlášena. Alespoň tak lze soudit z prohlášení ruského premiéra poté, co Donald Trump podepsal sankce nadiktované mu Kongresem. Dmitrij Medveděv prý již ztratil naději, že se vztahy se Spojenými státy za nové administrativy zlepší a obchodní válka, kterou Trumpovi a Rusku vládnoucí washingtonské bažiny vyhlásily, potrvá desetiletí – pokud se nestane zázrak.
Prezident Vladimír Putin jeho slova nekomentoval. Zato ještě před Trumpovým podpisem oznámil drastické snížení počtu amerických diplomatů a personálu a ministerstvo zahraničí si vyhradilo další možné „kroky“. Jinými slovy – Rusko válku přijalo. A Medveděv nad tím zalkal.
Brusel sice nejprve zareagoval na vyhlášení sankcí nervózně, protože ohrožují obchodní zájmy Německa, ale pak vzal víceméně zpátečku. Rovněž si jen „vyhradil případné kroky“ – kdyby sankce komplikovaly dostavbu druhé větve plynovodu Nord Stream. Německo si totiž v nastávající válce nemůže příliš vyskakovat. Má na svém území americkou okupační armádu z té minulé, každého nového kancléře mu před nástupem do funkce musí schválit Washington (tzv. kancléřský zákon) – a všeobecné volby jsou již za pár týdnů.
Poučení z krizového vývoje
Občané evropských zemí se tak opět stávají pouhými diváky svých vlastních osudů. Důvěřivě sice chodí nadále k volbám, ale na své životní zájmy – fatální otázku války – nemají nejmenší vliv. Je v tomto smyslu úplně jedno, jestli opět zvítězí Angela Merkelová, nebo ji vystřídá vyučený knihovník Martin Schulz (lidsky ještě odpornější varianta německého imperialismu, je-li to vůbec možné).
Formálně jsou ti dva soupeři. Merkelové CDU-CSU se nominálně vyhlašuje za konzervativce, Schulzova SPD za levici – ve skutečnosti jsou ale jenom dvěma verzemi téže socialistické ideologie. Je to úplně stejné, jako když tutéž hru v americkém Kongresu hrají Republikáni a Demokraté. Z toho plyne, že by bylo dokonce úplně jedno, kdyby se – což v současném Německu není možné – objevil nějaký místní Trump.
„Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti“ (dokument vítězných husákovců po Brežněvově invazi do Československa), které vyhlášením sankcí – a zesměšněním bezmocného Donalda Trumpa – „vydal“ vládnoucí establishment ve Washingtonu, platí pro celý Západ. Naplňuje prastarý bonmot Marka Twaina: „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali.“
Donaha!
Všeobecně se má za to, že Trump totálně selhal a zklamal všechny, kdo navzdory znalosti Twainovy „pravdy“ věřili v zázrak nějaké skutečné změny – jeho voliči na místě prvním. To by však bylo příliš velké zjednodušení. Podobné, jakého se v pochopitelném nadšení dopouštěli mnozí „věřící“ ve svobodu a demokracii v prvních chvílích po Trumpově zvolení, nebo ještě před tím po „voličské revoluci“ ve Velké Británii (brexit).
Fenomén Trump – stejně jako brexit – význam měl a má z jiného důvodu. Možná mnohem podstatnějšího. Donutil svléknout donaha celý systém, který ovládá politiku na Západě, kryt mediální oponou, skrze nevolená mocenská centra. Tedy to, co bylo dosud doménou „konspiračních teoretiků“, jak zněla dehonestující nálepka pro každého, kdo poodhalil kousek pozadí oné pestře pomalované opony „demokracie“, se stalo oficiální politickou praxí. Na volbách nezáleží.
Přihodilo se totiž, že zvolením Trumpa začalo jít do tuhého. V té chvíli se spojili všichni „ohrožení“ – a na okamžik tak dali možnost vidět „Deep State“ (stát, který v pozadí funguje bez ohledu na volební výsledky) a jeho mocenskou stohlavou saň v akci. V nestydaté nahotě.
Válka v novém kostýmku
Tajné služby bez jediného důkazu již téměř rok hrají absurdní havlistickou operetku o „podezření“ z ruského vměšování do voleb. Nejprve mýtičtí hackeři, pak už sám Putin. Hlavní média, do nichž denně „unikají“ informace jak z tajných služeb, tak z prezidentova okolí v Bílém domě – a pomocí koryfejů v Kongresu (McCain a spol.) prefabrikují pravdu ze stokrát opakované lži – dále stupňují útok. A nikdo tyto kriminální „úniky“ nestíhá. Nahota.
Soudy zastavily platnost všech jeho protiimigračních dekretů. A konečně Kongres, který již bez ohledu na příslušnost k (domněle soupeřícím) demokratům či republikánům „shodil“ zrušení „Obamacare“ (zničující socialistická zdravotní reforma) – a nyní téměř jednohlasně odhlasoval „válečný“ zákon o sankcích. Jeho specifickou zvláštností je, že bez změny ústavy fakticky mění rozložení výkonné moci. Odebírá pravomoci prezidentovi a přiděluje je zákonodárcům – na něž se prezident, bude-li chtít sankce omezit či zrušit, musí obrátit. Nahota totality.
Trump má jistě pravdu, že zákon o sankcích je protiústavní. Ale podepsal ho. Věděl, že veto by „spojení socialisté, státní podnik“ – tedy příslovečné washingtonské „bažiny“ – snadno přehlasovali. Přesto se o to měl pokusit – pokud chtěl zachovat alespoň zdání, že mu šlo o víc, než jen naplnění vysychajících bublin jeho ega prezidentskou funkcí. Neudělal to, protože je slabý. Jednu válku vzdal – a tím mu spadla na hlavu jiná, daleko vážnější.
Nyní také ví, že všechna silácká gesta, kterými si chtěl jestřáby v Kongresu naklonit, byla zbytečná: Teroristické bombardování Sýrie po vymyšleném chemickém útoku, výhrůžky Severní Koreji, Číně, akceptace NATO a jeho další posilování na ruských hranicích – to všechno jenom zvýšilo napětí, ale Deep State se nedá obměkčit a trvá na svém: Válka s Ruskem musí být.
A už zde je. Ač má zatím vycházkový kostýmek „pouhé“ války obchodní. Je to ale jen jeden z mnoha jejích módních převleků, který by „člověka z ulice“ neměl oklamat. Než mu začnou na hlavu padat bomby.
Rána Deep State v Moskvě
Narozdíl od Trumpa reagoval Putin tvrdě a bojovně. Zabil dvě mouchy jednou ranou. Vypovězení 755 amerických diplomatů a personálu doprovodil, aby nebylo pochyb, výsměšným „návodem“, že nechává na Američanech, koho z více než dvanácti stovek svých zaměstnanců CIA propustí či odstěhují zpět za moře. Nešlo totiž jen o gesto vůči slabému Trumpovi, ale především vůči válečnickému Kongresu. A současně, což je možná opravdu první akt války z ruské strany, proti domácímu „Deep State“, moskevským bažinám.
To jsou všichni ti Čubajsové, oligarchové a spol., nedokonale poražení pohrobci éry Borise Jelcina. Ti, kteří chtěli prodat Rusko po rozpadu Sovětského svazu do spárů Západu respektive Spojených států za astronomické peníze – do svých kapes. Obdivovatelé dekadentního západního stylu života, místní Pátá kolona, která se již několikrát neúspěšně pokusila vyvolat v Moskvě „barevnou revoluci“, jsou stále na významných postech. Patří mezi ně samozřejmě i Medveděv, mimořádně nepopulární a neúspěšný předseda vlády.
Je příznačné – a vypovídá o síle místních „bažin“ – že v rámci „udržování rovnováhy“ se ho nedokázal Putin dosud zbavit – ač se o tom v kuloárech již několikrát šuškalo. Odtud také čtěme Medveděvovo zdrcené prohlášení o „obchodní válce“ a „ztrátě nadějí“ po vyhlášení sankcí a Putinově tvrdé odpovědi. Stovky propuštěných Rusů totiž patřili ke „generalitě“ Páté kolony, jejímiž agenty-chodci jsou z Ameriky placené desítky „neziskovek“ – pěšáků-podvraťáků usilovně pracující na přípravě státního převratu ukrajinského typu.
Proto také ve veřejnoprávních studiích České televize a rozhlasu okamžitě zasedla nejtvrdší galérka rusistů-komentátorů (Votápek, Dvořák a spol.), aby se pokusila mystifikační interpretací tento fakt zakrýt: Putinova akce prý postihne především řidiče, kuchaře či zahradníky na americkém zastupitelském úřadě. Jen vzrušený Jefim Fištějn (CIA) se s planoucím zrakem a srdcem sovětského válečníka (vystudoval tam novinařinu) nechal unést k výrokům o obnovení studené války. Jenže i to je mystifikace.
Zatím bez jaderných hřibů
Válka s Ruskem již probíhá, jen její projevy byly zatím jiné, než byly v té, kterou proti této zemi začal naposledy Adolf Hitler. Čtenáři mé poslední knihy (Smrt ve věži vyšla na podzim 2016), kde se zabývám právě faktem této již započaté války, o níž se intenzivně mlčí, se mě často ptali: I po nástupu Donalda Trumpa trváte na tom, že tato válka bude dál pokračovat? Nebyli příliš spokojeni, když jsem odpovídal, že bohužel ano. Že ji nemůže zastavit žádný „regulérní“ akt na poltické scéně, pouze ještě větší katastrofa. Nebo zázrak. Překvapivě mi nyní dal zapravdu i ruský premiér.
Není to možné, protože bez války s Ruskem se Amerika zhroutí. Její astronomické dluhy již není možné jinak „smáznout“. Ostatně podstatnou část dluhopisů má v držení ta proklínaná „rudá“ Čína, která se nyní s Ruskem vojensky sbližuje. Nemělo by nás proto mást, že tato válka vstoupila do své oficiální fáze, a přesto nám zatím nepadají na hlavu rakety a nemáme exkluzívní zážitky z atomových hřibů nad Prahou a dalšími městy. Jsme totiž v NATO, po našich silnicích (už bez valného zájmu občanů) se prohánějí sem a tam americké vojenské kolony – takže budeme pochopitelným cílem odvetného úderu. Kdy?
Dokud – skrze stovky vojenských základen po celém světě, státní převraty a barevné revoluce – udržují Spojené státy bezcenné papírky zvané dolar jako světovou rezervní měnu pro mezinárodní transakce – bude mít tato válka zdánlivě „nevinné“ podoby: obchodní, elektronickou, propagandistickou, provokace NATO na ruských hranicích, operace Páté kolony v Moskvě atd. Jakmile však dolar padne – to znamená, že státy mezi sebou začnou platit třeba měnou čínskou – do týdne si v amerických samoobsluhách nekoupíte ani mléko. Tehdy dostane válka svou závěrečnou zničující tvář.
Žijeme v odkladu
To se může stát prakticky kdykoli. Vyhlášení sankcí, Trumpův podpis, Putinova odpověď a Medveděvovo bědování nás o tom informují poměrně nekompromisně. Novým fenoménem je asi pouze rozzlobené Německo – a v důsledku toho již zmíněná opatrně odmítavá reakce Bruselu. Nord Stream může být jedním z momentů, který neodvratně se rozjíždějící válečný stroj ještě malinko brzdí a zablokuje.
Nikdo z aktérů-pěšáků „bažin“ totiž nechce věřit, že válka nutně skončí jadernou či ještě horší katastrofou (zkoušky amerického elektromagnetického děla Washington verifikoval) - a klame tak sebe i své národy. Například tím, že obchod s energiemi se nedá zastavit, neboť s tím by padl i mýtický (nezasloužený) blahobyt, který udržuje Němce v dostatečné apatii. Jenže – co teď s tím? Nord Stream je nutno dostavět.
Do Německa jím má naplno proudit levný ruský plyn, který pak bude německý hegemon, za ceny, které určí, prodávat zbytku Evropy. Ještě více zbohatne, bude mít prst na nejcitlivějším vyděračském potenciálu – a ještě tak vyřadí tak ze hry ukrajinské zloděje. Jenže tím současně sníží šanci prodávat drahý americký plyn – a přibližuje jadernou válku. Na evropském trhu jej bude z ideologických důvodů odebírat jen Polsko – a Ukrajina. Ta současně už z USA dováží nekřesťansky drahé černé uhlí – ale nejsou ještě všichni americkou kolonií. A německý Brusel si ty své ovečky nechce jen tak nechat vzít.
Aktuálně tedy zdánlivě bojují všichni proti všem, což by mohlo vést ke zdání, že válka s Ruskem je méně aktuální. Ale je to právě jen zdání. Žijeme bezstarostně horké léto fatálního roku 2017 a toliko studenou válku, jak falešně „uklidňují“ Fištejnové
Lžou. Žijeme jen v odkladu. V čekání na zázrak.
