V. Klaus: I legální pracovní migrace je vážným a riskantním fenoménem naší současnosti

Dnešní migrace probíhá ve zcela jiném ideovém klimatu jako v 50. a 60. letech v západní Evropě. Tehdy neexistovala žádná doktrína multikulturalismu, která je povinnou, oficiální složkou dnešní evropské ideologie.
05.10.2018 | 16:36

Naše poslední Rozmluvy na Hanspaulce byly reakcí na zcela nepodložené výroky některých našich politiků a žurnalistů, že se nás migrace netýká, že je to pouze „virtuální problém“, který je k nám uměle vnášen. S tím zásadně nesouhlasíme. Opakovaně jsme říkali, že nám nevadí – jako panu Junckerovi nebo paní Merkelové – jen nelegální migrace, my považujeme za fatální evropský (a v tomto smyslu i český) problém masovou migraci do Evropy jako takovou.
 
Rozmluv se zúčastnilo 18 účastníků z různých oblastí našeho života – politiků celostátních i komunálních, akademiků, odborářů, vysokoškolských učitelů, bývalých velvyslanců, atd. Názory na diskutované téma sice nebyly identické, ale byly velmi blízké.
 
Vycházeli jsme – na rozdíl od mnoha obhájců či zlehčovatelů masové migrace – ze statistických dat, která řadu významných tendencí naznačují. Jsme jediná postkomunistická země – všechny další evropské postkomunistické země mají v současnosti menší počet obyvatel než v okamžiku pádu komunismu, některé dokonce výrazně menší – která je předmětem a cílem masové (nebo možná přesněji kvantitativně rozsáhlé) migrace. Datová příloha, která byla předem rozdána všem účastníkům, je uvedena v příloze k tomuto zápisu (viz www. institutvk.cz, pozn. ed.).
 
Od roku 1990 se zvýšil počet cizinců 15krát, od roku 1993, tedy od vzniku ČR, 7krát a za posledních 10 let u nás vzrostl počet cizinců o 34 % (mluvíme jen o legálních cizincích). Cizinci u nás dnes tvoří více než 5 % z celkového počtu obyvatel, což je sice méně než v zemích, jako jsou Švýcarsko, Rakousko, Belgie nebo Německo, ale je to téměř srovnatelné se zeměmi jako Nizozemsko a je to více než třeba ve Finsku. I ve Francii – přes všechny problémy mezinárodního srovnávání – je cizinců „jen“ méně než 7 %. Je proto třeba rezolutně odmítnout výtky, že jsme uzavřenou antiimigrační zemí (máme samozřejmě velmi nestejnoměrné podíly cizinců, například v Praze je to 15 %). Legální cizinci tvoří téměř 10 % všech zaměstnanců, počet studujících cizích státních příslušníků na českých vysokých školách je 14 %. To nejsou malá čísla.
 
Velkou diskusi vyvolal názor, že se Česká republika z hlediska pracovní migrace dnes nachází ve stejné situaci jako země západní Evropy v 50. a 60. letech. Je to trochu zavádějící výrok. Možná je to podobné tím, že k nám právě teď přicházejí první vlny „pracovních“, resp. o práci, nikoli o sociální dávky usilujících migrantů. V tom je to se západní Evropou tehdy podobné, ale dnešní migrace probíhá ve zcela jiném ideovém klimatu. Tehdy neexistovala žádná doktrína multikulturalismu, která je povinnou, oficiální složkou dnešní evropské ideologie. Tehdy se za samozřejmý cíl považovala důsledná asimilace migrantů, což už dnes dávno cílem není.
 
V diskusi jsme rezolutně odmítali absolutistickou podporu „pracovní“ migrace, kterou dnes a denně vyjadřují dnešní české politické a intelektuální elity. Za prvé, vycházíme z přesvědčení (které je jistotou), že existuje úzká souvislost a spojitost všech druhů migrace. Není žádná čistě „pracovní“ migrace, resp. migrace za prací. Jeden typ migrace vyvolává druhou, jsou to indukované jevy. Za druhé, nejsme přívrženci názoru, že si bohaté země mohou jako hrozinky z koláče vybírat „lepší“ migranty. To považujeme za nesmírnou aroganci bohatých zemí západní Evropy. Toto „vysávání“ strašně oslabuje země, odkud se migruje. 
 
Za třetí, je načase odmítnout módní koncept „nedostatku pracovních sil“. To je ekonomický protimluv. Slovo nedostatek (viz Kornaiův termín shortage) je z definice výrokem o netržní ekonomice, o ekonomice komunistického typu. Pružné ceny (jsou-li skutečně pružné) jakýkoliv nedostatek eliminují. U nás je dnes „pouze“ velmi nízká nezaměstnanost (nejnižší v Evropě) a díky nízké absolutní míře nezaměstnanosti existují na trhu práce dílčí nerovnováhy. Neříkejme jim nedostatek. Probíhající (neorganizované) vzlínání mezd a (organizované) mzdové požadavky odborů velmi brzy – budou-li pokračovat – nezaměstnanost zvýší.
 
Teď jen „telegraficky“ další významné teze Rozmluv:

naše, relativně nízká úroveň mezd nás – paradoxně – brání před masovou migrací;
– i grafy v příloze ukazují, že ohledně počtu cizinců u nás dochází k téměř nepřetržitému nárůstu (mírně oslabenému v krizových letech ekonomiky) a že navíc i v tomto případě funguje známý ekonomický efekt západky (ratchet effect). Dynamika migrace je jednoznačná, návrat zpět neexistuje;
migrace je byznys, a to nejen pro převaděče, ale i pro advokátní kanceláře a různé NGOs (neziskové organizace). Tím je stát oslabován zevnitř;
stát bobtná a vytlačuje – svou uměle vytvářenou poptávkou po pracovních silách a svým vytvářením absurdních, zcela neproduktivních pracovních míst – pracovní síly z produktivní sféry;
– bylo varováno před dynamikou migračního problému ve vazbě na generační strukturu migrantů;
část migrantů přichází do naší země kvůli bezpečnosti, která je u nás vyšší nejen než v zemích třetího světa, ale i než v řadě oblastí Západu.
 
Bylo by možné dlouze pokračovat, ale na základě těchto Rozmluv se pokusíme vydat standardní sborník s řadou vážných příspěvků. Tam by se měly diskutovat i takové obecnější věci, jako jsou otázka otevřených hranic (a Schengenu), komplikovanost důsledků libertariánsky pojatého volného pohybu osob a pracovních sil, nesouhlas s výkladem české ekonomiky jako montovny (což je nesmyslná, politicky populistická teze odpůrců polistopadové éry), atd.
 
V každém případě je jasné, že problém migrace není jen soubojem s panem Junckerem a Merkelovou o kvóty migrantů.
 
 
Převzato ze zářiového Newsletteru Institutu Václava Klause.

Zdroj: literarky.cz