Nikdy mne nebavilo nechat se unášet proudem. Natož hlavním proudem. Ale myslel jsem si, že je to proto, že hlavní proud teče špatným korytem. Co když je ale problémem samotný hlavní proud takže je úplně jedno, jakým korytem teče?
Podstatou mainstreamu je, že je prorežimní, prosystémový. Režimy se sice mění, ale média hlavního proudu neměnně konstatují, že žijeme tu nejlepší možnou dobu, nikdy jsme se neměli lépe než právě teď. (Což je polopravda, neupřesní-li se, že „jak pro koho“ resp. „jak kdo“.) Podstatou mainstreamu je šíření prorežimní propagandy, nikoli hledání pravdy. Pravdou je to, co ladí s propagandou a na to, co s ní neladí, je mainstreamem nahlíženo jako na nepravdu.
Mainstream je za každého režimu nervózní z alternativních médií. Cítí se těmi vedlejšími proudy a protiproudy ohrožen, jakkoli jsou bagatelní, periferní, nevlivné. Čeho se propagandista bojí, je nezávislé myšlení. Nepříjemná mu je už pouhá pochybnost o důvěryhodnosti hlavního proudu. Těmi, kdo nesplývají s hlavním proudem, propagandista pohrdá. Nezávislé myšlení vnímá jako deviaci, politováníhodnou úchylku. Komunistický novinář by se s liberálně demokratickým editorem shodl na tom, že alternativní média komplikují médiím hlavního proudu osvětu, výchovu veřejnosti k lásce a respektu ke stávajícímu režimu.
Zatímco komunistický mainstream byl alergický na samizdat a štvavé zahraniční vysílačky, liberálně demokratický mainstream je znechucen sociálními sítěmi a protisystémovými či „proruskými“ weby. Diagnóza té alergie je stejná: Hlavní proud se natolik identifikuje se svým korytem, že přestane vnímat co se ve společnosti děje a postupně ztrácí publikum na úkor periferní konkurence. A protože hlavní proud není schopen sebereflexe, je frustrován a ponížen klesající sledovaností, klesající důvěrou a klesající prestiži…
Nepíše se mi to snadno, protože mne mainstream živí. V médiích hlavního proudu jsem zaměstnán, anebo mám s nimi smlouvy už pomalu třicet let. Jak mainstream postupně upadá, beru si to osobně. Mám nutkání situaci nějak zachraňovat. Angažuji se v rámci svých skromných možností za kultivaci mainstreamu. Protože ale pochybuji, zda média hlavního proudu lze kultivovat, spíše se za příslušnost ke kolegům, propagandistům opěvujícím přednosti současného režimu, stydím.
Nevím, jak to dopadne, ale jsou vlastně jen dvě možnosti: Že se mainstream polepší, například že se rozvodní z koryta a začne reflektovat společenskou realitu. Anebo editoři přestanou mé články tisknout a pouštět v rádiu, neboť nesouzní s tím, co viděli v televizi. Cosi mi ale říká, že hlavní proud je problémem sám sobě a že je nepolepšitelný.
Ivan Hoffman - Před revolucí milovaný slovenský písničkář, fotograf a vydavatel samizdatových časopisů, jdoucí vždy proti, po revoluci populární český žurnalista a rozhlasový komentátor, jdoucí opět proti proudu.
Zdroj: Týdeník Kulturní noviny, 22. číslo/2018 kulturni-noviny.cz
