Populární seriál o hrdinství, jednotě, solidaritě, nezastrašení a báječném spolužití Evropanů s muslimy představil v Londýně další úspěšnou epizodu: Vlastně nic nového. Opět několik zavražděných – včetně neozbrojeného policisty – další umírají v nemocnicích, pár desítek jiných zraněných se z toho možná dostane.
Zajímavější zápletkou je, že nepřekonatelné britské tajné služby, bájeslovný Scotland Yard ani metropolitní policie nic netušily. A to společně s Američany, Němci a Izraelci odposlouchávají už prakticky každého. Jediné, co zatím schází, aby odněkud vykoukl Putin či jeho hackeři. Jak? Nejsem scénárista těchto opusů, oni jistě na něco přijdou.
Můžeme tedy pouze konstatovat, že další Mohamedův masový vrah-pošťák přinesl na práh britského parlamentu povzbudivý vzkaz: Takhle dopadnou všichni nevěřící psi. Nemůžete si být s celou svou technologickou převahou ve svých vlastních domovech jisti nikým, ničím – a nikdy. Mezi řádky něco podobného vzkázal „nacistické Evropě“ vzápětí turecký prezident Erdogan. Klasika. Stejně jako metody výkladu – abychom správně pochopili, co se stalo či nestalo.
Epidemie šílenců
Hned po prvních zprávách o útoku v srdci Londýna muselo být každému příčetnému jasné, o co jde. Ne tak České televizi, moderátorům i pozvaným hostům, kterých se ihned opět slétly na hory Kavčí hory. A rozjela se osvědčená rutina.
Vůbec nejlepší byli pak tradičně kavčí zpravodajové a „spolupracovníci“ na místě činu. Od první chvíle jako obvykle nejprve pochybovali, zda jde o teror, či dílo dalšího „náhodného šílence“, jejichž epidemie v posledních měsících a letech tak trápí Evropu i Ameriku.
Doufali v epidemii a zoufale čekali na pokyn z režie, za co se muslimský teror tentokrát bude vydávat. Není zatím vyřešena pouze jediná otázka: Zda televizní propagandisté rovněž patří mezi nakažené. Zda jsou šílení, nebo „jen navedení“. Teror jako teror.
Spor o mrtvolu
Jak šel čas, přibývali mrtví i těžce zranění. Rovněž obvyklý pozoruhodný úkaz: Vražedný útok autem a nožem proběhl v několika málo minutách, ale zranění přibývají až postupně. Asi si jich do té chvíle na ulici nikdo nevšiml. Nejprve jich bylo sedm, pak deset. Pak jeden zraněný policista. Pak tři. Pak jeden policista mrtvý. Pak tři. Nakonec čtyři – respektive pět – a více než dvě desítky těžce zraněných, z nichž mnozí v kritickém stavu zápasí o život v nemocnicích.
Nejasnost, zda jsou mrtví čtyři, nebo jich je pět, je rovněž příznačnou kouzelnou historkou. I premiérka Mayová ve svém večerním vystoupení mluvila o „pěti obětech“. Ale na liště ČT 24 nadále psali o čtyřech „mrtvých lidech“. A ústně dovysvětlovávali, že zahynul také útočník.
Na rozdíl od Britů měli totiž v Praze problém, zda vraha pokládat za člověka. Jenže právě v tom byl celý ten vtip interpretace, který soudruzi propagandisté dlouho nechápali: Samozřejmě, že ano! Byl to sice vrah – ale současně také posel Mohamedův! Takže bacha!
Starostův gambit
Starostou Londýna je přece, jak známo, odnedávna rovněž muslim. Bylo to velké a slavné vítězství „spolužití“ – a mělo být pro celou EU příkladem. Zvolili si ho jeho ideoví krajané – bez ohledu na to, odkud pocházejí a odkdy v této devítimiliónové multi-kulti metropoli žijí. Když jeho předchůdce Boris Johnson oznámil, že znovu již kandidovat nebude, neb se chce věnovat přesvědčování veřejnosti o nutnosti odejít z EU, bylo jasné, že „umírněný“ mohamedán Sadiq Khan nebude mít konkurenci.
A protože to za jeho panování v Londýně byl včera teprve první masový útok vraždícího islamisty, hodně se čekalo na Khanovu první reakci. Jenže ta dlouho nepřicházela. Sociální sítě si tak začaly připomínat primátorova slova z loňského září. Věštecky tehdy prohlásil, že teroristické útoky jsou „nedílnou součástí života ve velkém městě“. Sice nedodal že „muslimské“, ale to se rozumělo samo sebou, protože v posledních letech v Evropě žádné jiné než muslimské vraždění není.
„Pokud uvažujete o tom, že budete hovořit o hrdém městě, jehož občané drží pohromadě a sdílejí společné hodnoty, tak se nad tím zamyslete radši ještě jednou,“ varovala dlouho mlčícího starostu novinářka Katie Hopkins před užitím obvyklých frází, které používá politicky korektní establishment po každém teroristickém útoku.
A Sadiq Khan – nejen ji – nezklamal, když se konečně jako jeden z posledních odhodlal promluvit: „Londýn dnes utrpěl děsivý teroristický útok. Chci všechny ujistit, že nemusíte být znepokojeni. Naše město zůstává jedním z nejbezpečnějších míst na světě.“ A aby toho výsměchu nebylo málo, přidal obvyklou dávku nechutné drzosti - jako že obyvatelé města se bezpochyby tváří v tvář hrozbě nevzdají a nenechají si zničit svůj způsob života, a tak dále a tak dále, jako vždy.
Pokyn
Právě to byl ale pokyn, na který čekali na Kavčích horách. Už předtím to sice občas ukáplo, teď to ale jelo jako lavina. Do čela statečných se postavil chrabrý český premiér Sobotka. Prohlásil, že se terorismem zastrašit nedáme! Panečku, takový je to geroj, ten náš šéf vlády! Vzhledem k jeho poněkud fantomaskému zjevu přišly ihned nezaručené zprávy, že zbabělé srdce nejednoho muslima se po těch slovech prý hrůzou zachvělo.
A pak už to frčelo. Jeden zpravodaj či spolupracovník ČT za druhým hlásil totéž: Patrně povzbuzeni Sobotkou jsou Londýňané opět zcela klidní, ostatně jsou dlouhodobě zvyklí na tyhle trapnosti náhodných šílenců, kteří se skvěle se dařící „integrací muslimů“ nemají vůbec co dělat, takže je to z klidu ani v nejmenším nevyvádí.
Jedním z vrcholů byl jako obvykle spolupracovník ČT Ivan Kytka: . „Nutno dodat, že z těch dvou milionů muslimů žijících v Británii je 1 999 995 počestných a slušných občanů, kteří odsuzují ten teroristický čin stejnou měrou, ne-li více, než obyvatelé Londýna jiných náboženství,“ oznámil užaslému světu. Dělící čára prý vede mezi psychopaty a zdravou společností, nikoliv mezi muslimy a ostatními. Do které skupiny sám patří, neprozradil. Asi je to tajné.
Kytka za pozůstalé
Musel však nesmírně uklidnit tajné služby, Scotland Yard i metropolitní polici, neboť tyto hysterické instituce v minulých měsících každou chvíli hlásily zmařený islamistický teroristický útok – a vydávaly to za své velké úspěchy. Teď jim jistě spadl kámen ze srdce.
V nastalém zmatku došlo pak k nejednomu omylu. Například agentury přinesly tweet Trumpa juniora, který prý poté, co se dozvěděl o skvělých slovech muslimského starosty o nutnosti žít v míru s terorismem, napsal: „To si ze mě snad musíte dělat srandu?!“ Hrozbě mezinárodního skandálu zabránilo včasné upozornění, že patrně tím reagoval právě na Kytkova slova, neboť Ivanka Trumpová starší se prý dívala na ČT, a referovala o tom Trumpovi mladšímu.
Soustavné a téměř dojemné mystifikace České televize nějak ale ještě nedolehly ke sluchu belgických policistů. Ti proto omylem necelých dvacet čtyři hodin poté – téměř nadpřirozenou shodou okolností – zadrželi v Antverpách islamistu, který se pokusil velký vzor z Londýna napodobit: prohnal se velkou rychlostí na červenou, neboť hodlal smést pár dalších desítek svých milovaných spoluobčanů, procházejících se po pěší zóně.
Pán Bůh zaplať, samozřejmě, že díky tomu nemusí Kytka mluvit za další pozůstalé – což jsme vlastně po teroristických útocích islamistů všichni. A že nás proto nic nenutí ještě poněkud zostřit slova Trumpa juniora na adresu těch, kdo se tak usilovně pokoušejí muslimský živel v našich domovských zemích propagandisticky zasít. Ohavná kytka z nich roste do obludných rozměrů.
Dobro se musí šířit i násilím
Včerejší německý (politicky superkorekntní) deník Die Zeit napsal, že ve Francii žije nejméně 15 000 lidí, kteří jsou v různém stupni potenciálními teroristy. Deradikalizační projekty, za něž Hollande a jeho soudruzi utrácejí stamilióny eur, prý končí fiaskem. A před nezdařeným útokem v Antverpách prohlásil starosta Bruselu (kupodivu ještě ne muslim), že všechny mešity v centrálním městě EU ovládají salafisté.
Je to určitě lež a dezinformace. Jenže tam nemají Chovancovo centrum, takže proti šíření nenávisti nikdo nezasáhne. Jedno je jasné: U nás máme muslimů pořád značně málo, takže se na této skvělé integraci nepodílíme. A to musí skončit.
„Evropská unie má prostředky, jak přesvědčit členské státy o potřebě přerozdělování migrantů,“ prohlásil ve Varšavě řecký eurokomisař pro vnitro a migraci Dimitris Avramopulos. „Konečné řešení“ této otázky podle něj Brusel vydá do konce letošního září – až bude po volbách v Německu.
Polsko stejně jako další státy visegrádské čtyřky včetně České republiky buď akceptují povinné kvóty pro přerozdělování migrantů, nebo bude zle: „Evropská unie má nástroje, prostředky a moc přesvědčit všechny členské státy, aby relokační program respektovaly,“ vyhrožuje soudruh a kolega „naší“ eurokomisařky Jourové (ANO).
Mnoho dalších otázek
Polská premiérka již reagovala, že londýnský atentát pouze utvrdil Polsko v tom, že žádný „relokační mechanismus“ bruselských sociálně-inženýrských zločinců její země nepřijme. Bohuslav Sobotka se zřejmě natolik vyčerpal svou hrdinnou reakcí, že nic podobného neříká.
Jeho pravděpodobný nástupce Andrej Babiš sice doma na Brusel statečně pokřikuje, ale jeho zástupci v europarlamentu (Telička a spol.) jednají přesně opačně. K těm se však velký šéf zásadně nevyjadřuje – stejně jako oni k němu. Drží dohodnutou linii ANO-NE, nebo neříkají nic – a na jejich slova proto určitě dojde.
Zdá se tedy, že londýnský atentát skončí jako všechny předchozí: Politici, zvláště ti, v jejichž zemích se blíží volby, budou chvíli vyjadřovat dojaté soustrasti a velet ke klidu. Řečnit bude Kytka a spol. A nic.
Jenže kromě všech dalších hrůz, jež tento muslimský útok představuje, se vznáší kolem včerejšího londýnského představení i řada otázek, na které nereaguje – či si jich „nevšiml“ – prakticky nikdo.
My ano. Zpracováváme je a v následujících hodinách a dnech se k nim vrátíme.
