Dvacetiletý sympatizant neonacistické ideologie Jamese Alexe Filedse mladšího v sobotu naboural svým dodgem do davu protestujících. Zabil Heather Heyerovou. Tím se mu podařilo město Charlottesville, místo celé události, přidat na mapu “moderních” dějin Spojených států hned vedle Fergusonu.
Další tragédie. Kolikátá už?
Šlamastyka s pomníky historie
Fields přejel několik demonstrantů, zacouval a rozjel se do davu znovu. Jenže než se to všechno odehrálo, byly na místě "obyčejné" šarvátky - krvavé pouliční bitky (vyvolané levičáckými anarchisty, pozn. PP) o to, zda má být z parku Emancipace, dříve Leeova parku, odstraněna socha jižanského hrdiny generála Roberta E. Lee.
Zabitím Heyerové se pouliční bitka stala celonárodním morálním problémem. A to, že Donald Trump ihned neodsoudil přítomnost neonacistických bojůvek a symboliky KuKluxKlanu, je politickým a mediálním mainstreamem vykládáno jako morální selhání našeho prezidenta.
Jak jsme se dostali do téhle šlamastyky, a kam vlastně směřujeme?
Mazání historie je levičácký model světa
V červnu 2015 jedenadvacetiletý Dylan Roof zastřelil devět křesťanů na večerní hodině biblických studií v charlestonském metodistickém kostele. Po prostudování Roofových selfies a jeho stránek na internetu bylo možné najít snímky, na nichž pózuje s konfederační vlajkou.
Guvernérka Nikki Haleyová (černoška, pozn. PP), tehdy sloužící pátým rokem, okamžitě vyrazila do útoku. Volala po tom, aby byla konfederační vlajka odstraněna také z pomníku padlým Konfederace - a aby to uzákonila místní legislativa, protože jde o “hluboce urážlivý symbol brutální a nepřijatelné minulosti”. To nastartovalo celonárodní levičáckou kampaň za odstranění jakýchkoli soch, které coby hrdiny představují konfederační státníky a generály.
V Marylandu chtějí, aby byly odstraněny busty předsedy Nejvyššího soudu Rogera B. Taneyho (1777-1864 - tedy muže, který v případu Dredd Scott rozhodl o tom, že černoši nejsou občany Spojených států, neboť nepatří k původnímu politickému lidu USA, pozn. red.). Sochy generála “Stonewalla” Jacksona, prezidenta Jeffersona Davise a Roberta E. Lee byly už strženy v New Orleansu.
Po Charlottesville narůstá tlak na to, aby byly odstraněny i sochy Leeho, Jacksona, Davise a generála “Jeba” Stuarta z památné Monument Avenue v Richmondu, bývalém hlavním městě Konfederace.
Zakladatelé USA byli všichni otrokáři
Mnoho jižních městeček, včetně například Alexandrie ve Virginii, hostí sochy konfederačních vojáků hledících k Jihu. To je chceme všechny strhnout? A až skončíme s památníky z dob války Severu proti Jihu, budeme pokračovat sochami všech otrokářů a majitelů otroků, kteří se kdy vyskytli v americké historii a z nichž jsme si udělali hrdiny?
On totiž třeba takový generál George Washington, jehož jméno nám asi také něco řekne, i jeho pobočník, “Light Horse Harry” Lee (mimochodem tatínek Roberta E. Lee), byli otrokáři. Stejně jako Jefferson, Madison, James Monroe a Andrew Jackson. Pět ze sedmi prvních prezidentů Spojených států amerických vlastnilo otroky. Stejně jako James K. Polk, který, jen tak mimochodem, napadl severní Mexiko a jeho rozlehlou část, mimo jiné včetně Kalifornie, připojil k naší zemi.
A co morální kredit prezidenta Jeffersona, který, řečeno dnešním jazykem, sprostě zneužíval svou otrokyni, míšenku Sally Hemmingsovou (poloviční sestru své manželky)? A kromě toho, že jim dal svobodu, nijak pořádně nezabezpečil jejich šest společných dětí? Možná, že napsal do Prohlášení nezávislosti, že “všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni”, ale jeho život i to, jak se občas vyjadřoval o Indiánech, mluví o poněkud jiných názorech.
No ano. Jenže Jeffersona jsme si dokonce vytesali v obří variantě do úbočí hory Mount Rushmore. A ještě má celý velký památník v našem hlavním městě. Co s tím?
Je hřích být bělochem?
Z médií slyšíme, že hnutí “Sjednoťme pravici” (Unite the Right), které se shromáždilo v Charlottesville, jsou “stoupenci nadvlády bílé rasy” - což je v očích aktuálně vládnoucích elit moderního západního světa smrtelný hřích. Jenže kácení pomníků před námi otevírá mnohem širší problém.
Když se totiž podíváme zpět na tisíciletí trvající historii západní civilizace, kterou považujeme za největší výdobytek dějin, nebyli snad naši předkové všichni “stoupenci nadvlády bílé rasy”? Co všichni ti mořeplavci ze Španělska, Portugalska, Francie, Holandska a Anglie - nebyli to náhodou “rasisté”?
Koneckonců ve jménu svých mateřských zemí dobyli všechny země, na které při svých objevech narazili, vnutili domorodcům svou nadvládu a rozdrtili a vyvraždili ty, kteří se jim pokusili postavit. Copak se během staletí trvajícího koloniálního období a dobývání Nového světa našel někdo, kdo by nahlas prohlásil, že životy domorodců jsou stejně cenné, jako životy kolonizátorů?
Všichni státníci tehdy věřili, že Evropané mají právo vládnout světu.
Churchill: Jak udržet Anglii bílou?
Na počátku šestnáctého století vládli "západní imperialisté” v zásadě všemu, čemu se tehdy říkalo civilizovaný svět. Copak nebylo Britské impérium, jedna z největších civilizačních sil v moderní lidské historii, projevem právě britského “přesvědčení o nadvládě bílé rasy”? A pokud to, že je někdo stoupencem segregace zabraňuje, aby byl ctěn jako součást historie, co uděláme s Woodrowem Wilsonem, který si myslel, že “Zrození národa” je báječný film, a který americkou vládu a úřady znovu rozdělil podle barvy pleti?
A co takhle Winston Churchill, britský imperialista tělem i duší, který v roce 1955 vyzýval vlastní vládu, ať věnuje pozornost sloganu “Chceme Anglii udržet bílou”…
Je rovnost ras přírodní zákon?
Přesvědčení o nadřazenost vlastní rasy, náboženství, kmene či kultury není ani omylem produktem Západu. Naopak. To, co je bezprecedentní, co je děsivým experimentem s nejasným výsledkem, je způsob uvažování, který vidíme nyní: Odsoudili jsme a zavrhli krvavé hříchy zakladatelů naší vlastní země a rozpřahujeme náruč pro slova jako diverzita, inklusivita a rovnost.
Naše “nová Amerika” má prý být zemí, kde se mísí všechny rasy, kmeny, vyznání i kultury, se všemi je zacházeno rovně a všechny se stále přibližují rovnosti ve výsledcích, nikoli příležitostech, skrze pravidelné státem organizované přerozdělování bohatství, moci i příležitostí.
Máme se prý stát “prvním univerzálním národem”.
Ach ano. Jenže. Jenže “všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni” je ideologické prohlášení. Kde máme vědecký důkaz, že jde o nějaký typ pravdy? Nebo aspoň důkaz historický? Je to snad přírodní zákon?
Nebo stavíme utopii na hromádce písku v pískovišti - na ideologii a plané naději?
Ale co to povídám.
Vzhůru na Richmond!
Už jsme to tu jednou měli.
